Jménem lidu: vraždy povoleny

Před několika dny, 22. ledna, uplynulo 43 let od přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v případu Roeová vs. Wade, jímž byl na území celých Spojených států legalizován umělý potrat na požádání. Rozsudek sedmi lidí (dva soudci devítičlenného Nejvyššího soudu hlasovali proti) znamenal smrt pro miliony amerických dětí, přinesl mnohamiliardové zisky potratářům a americkou politickou scénu navždy rozdělil do dvou táborů, „pro-life“ (pro život) a „pro-choice“ (pro volbu; rozuměj pro neomezené právo matky rozhodovat o životě a smrti dítěte).

Umělý potrat, v současné době modla všech liberálů z pravé i levé části politického spektra, byl až do konce 60. let „vymožeností“ diktátorských režimů, sovětským Ruskem počínaje. Teprve všeobecné běsnění sexuální revoluce vyústilo ve vlnu postupné legalizace potratu v západních demokraciích v 70. letech. Obvykle se tak stalo běžnou parlamentní cestou; revolucionáři z roku 1968 slezli z barikád, trička s Che Guevarou vyměnili za obleky a nechali se zvolit do parlamentů, kde pak za potlesku davů ve jménu „práv žen rozhodovat o svém těle“ a údajné ochrany jejich zdraví před ilegálními potratáři odhlasovali, že ne každý nevinný lidský život je hoden ochrany. Zůstává ostudou zejména evropské křesťanskodemokratické politiky, že se tak na mnoha místech stalo s přispěním – někdy i značně aktivním – politiků hlásících se ke křesťanství, či dokonce ke katolicismu. Již v roce 1969 byl parlamentní cestou legalizován potrat v Kanadě, přičemž příslušný zákon připravil a poté i prosadil „katolický“ premiér Pierre Elliott Trudeau. Legalizace práva na potrat v nevídaném rozsahu cestou soudní, jak se stalo v USA, je nicméně ojedinělý.

Norma McCorveyová z Texasu, která potom v případu vystupovala pod pseudonymem Jane Roeová, v roce 1969 zjistila, že je těhotná. Pokusila se tvrdit, že byla znásilněna, neboť zákony státu Texas tehdy umožňovaly potrat v případě znásilnění nebo incestu. Protože neexistovala policejní zpráva o údajném znásilnění, nebyl jí potrat soudem povolen. Dvě právničky se proto jejím jménem obrátily na Nejvyšší soud, který 22.1.1973 rozhodl, že právo ženy na potrat vyplývá z Devátého a Čtrnáctého dodatku Ústavy USA zaručujícího ochranu soukromí, a texaský zákon i zákony ostatních států omezující potrat zrušil jako protiústavní. Většina soudců zároveň výslovně odmítla právo nenarozeného dítěte na život. V té době byla ovšem dcera Normy McCorveyové dávno na světě. Veškeré snahy rozhodnutí Nejvyššího soudu v následujících letech zvrátit ztroskotaly. I sama Norma McCorveyová, která později konvertovala a nyní aktivně působí v hnutí pro život, se jako účastnice řízení pokusila případ znovu otevřít, její žádost však byla zamítnuta jako nedůvodná. Zatímco původní rozhodnutí soudu ještě připouštělo legitimní zájem státu na ochraně zdraví matek i „potenciálního lidského života (sic!) v různých stadiích těhotenství“, v dalších letech se situace nenarozených dětí ohrožených umělým potratem v USA dále zhoršovala: v roce 1992 byla osvědčenou soudní cestou veškerá omezení zrušena, když verdikt Nejvyššího soudu v kauze Planned Parenthood vs. Casey rozhodl o právu na potrat na požádání po celou dobu těhotenství a bez ohledu na schopnost dítěte přežít i mimo tělo matky. Potraty v pozdních stadiích těhotenství se v USA donedávna prováděly pomocí barbarské procedury zvané „potrat částečným porodem“, při níž bylo dítě zabito až v průběhu porodu. Poté, co byl tento postup v roce 2003 zákonem zakázán, aniž by se však cokoli změnilo na legálnosti potratu po celou dobu těhotenství, volí američtí potratáři „humánnější“ postup, obvykle zabití dítěte injekcí digoxinu ještě v děloze.

Než byl Barack Obama zvolen americkým prezidentem, pronesl během své první prezidentské volební kampaně v roce 2008 slova „věřím v Roe vs. Wade“. Již v červenci 2007 v projevu před aktivisty Planned Parenthood, největší potratářské organizace s mezinárodní působností, která proslula mimo jiné obchodem s orgány potracených dětí, mluvil o „těžce vydobytých právech amerických žen“ a řekl, že „v těchto volbách jde o hodně, zejména pro naše dcery“. Tato slova se ukázala jako hluboce pravdivá. Za osm let v prezidentském křesle udělal doslova, co mohl, aby si zasloužil titul nejpropotratovějšího prezidenta USA:  prosadil zákon o zdravotním pojištění, podle něhož všichni zaměstnavatelé musejí svým zaměstnancům poskytovat zdravotní pojištění zahrnující potrat a antikoncepci – námitka svědomí se nepřipouští. Odmítl ukončit financování Planned Parenthood z federálních zdrojů. Ještě jako senátor státu Illinois hlasoval proti zákonu, který stanovoval, že dětem, které přežily pokus o potrat, musí být poskytnuta péče, stejně jako proti zákonu o zákazu potratů částečným porodem. Během jeho druhé kampaně v roce 2012 jeho manželka Michelle veřejně lamentovala nad „vzestupem konzervativismu v naší zemi“ a potrat částečným porodem označila za „legitimní lékařskou proceduru“. Konzervativní americká média Obamu běžně označují za „potratového extremistu“ a zdálo by se tedy, že hůř už být nemůže.

Jenomže může. Slušnou šanci na získání demokratické nominace do prezidentských voleb v tomto roce má Hilary Clintonová. Ta výše uvedené postoje prezidenta Obamy nejen sdílí, ale – ač se to zdá nemožné – dokáže je ještě překonávat. Hodlá totiž univerzální a ničím neomezované právo na potrat prosazovat v měřítku doslova planetárním. Odmítání tzv. „reprodukčních práv“, což není nic jiného než šifra pro potrat a antikoncepci, přirovnala ještě jako ministryně zahraničí v OSN k vraždám ze cti, upalování vdov či ženské obřízce, a jako prezidentská kandidátka náležitě přitvrdila: pokud náboženská víra „reprodukční práva“ odsuzuje, musí se prý změnit. Prosazení feministické agendy přitom označila za „dosud nedokončenou záležitost pro 21. století“, kterou je třeba realizovat „nejen pro ženy, ale pro každého, a nejen ve vzdálených zemích (sic!), ale i přímo zde ve Spojených státech“. V tom si s ní notují agentury OSN; zpráva Populačního fondu OSN za rok 2012 uvádí, že státy „nesou odpovědnost za to, že zajistí, aby všechny způsoby antikoncepce včetně sterilizace a postkoitálních přípravků vyvolávajících potrat byly pokládány za přijatelné“ a Výbor OSN pro práva dítěte rovnou doporučil Vatikánu, aby změnil kodex kanonického práva ve vztahu k potratu tak, aby „stanovil okolnosti, za nichž by byl dovolen přístup k potratovým službám“.

Přestože politická platforma Demokratické strany jasně a jednoznačně říká, že „Demokratická strana jasně a jednoznačně podporuje Roe vs. Wade a právo ženy rozhodnout se pro bezpečný a legální potrat bez ohledu na její finanční situaci a staví se proti jakémukoli úsilí toto právo oslabit či podkopat“, stále ještě existuje organizace s názvem Catholic Democrats, jejímž cílem je politická podpora Demokratické strany mezi katolíky. Na svých webových stránkách tvrdí, že volba Obamy byla v souladu se sociálním učením Katolické církve. A dále: „V roce 2015 vnášíme oživujícího ducha papeže Františka do veřejné diskuse o tom, jak nejlépe řešit neutěšenou situaci chudých a rozptýlit animozitu mezi politickými stranami, která nadále ztěžuje nalézání řešení široké škály otázek – včetně nechtěných těhotenství, globálního oteplování a úsilí o rozšíření dostupnosti zdravotního pojištění na všechny Američany – na základě zdravého rozumu.“

Je-li řešením nechtěných těhotenství na základě zdravého rozumu všestranná podpora Planned Parenthood, k níž se halasně hlásí Hilary Clintonová („Vždycky budu stát za vámi,“ řekla na shromáždění této organizace 10.1.2016), dá se k tomu dodat jediné: Bůh ochraňuj Ameriku.

Lucie Cekotová