Panna Maria a cudnost

Žijeme na konci časů? Hrozí nám větší nebezpečí, že navěky ztratíme svou duši, než tomu bylo v minulých staletích? Vztahují se na naši dobu následující slova sv. Pavla Timoteovi?

„Přijde doba, kdy nesnesou zdravé učení, nýbrž si budou vyhledávati učitele za učitelem podle vlastních zálib, majíce šimrání v uších. Od pravdy svůj sluch odvrátí a obrátí se k bájím“ [2 Tim 4, 3–4].

Poslední časy

Jako odpověď na tyto otázky se zjevila sama Panna Maria na hoře v La Salettě a varovala nás:

„Roku 1864 Lucifer s velikým počtem démonův utrhnou se z pekelných řetězů; ponenáhlu vyhubí víru i v osobách Bohu zasvěcených; oslepí je takovým způsobem, že, kromě milosti obzvláštní, tyto osoby přijmou ducha těchto andělů zlých. Mnohé domy řeholní ztratí úplně víru a ztratí mnoho duší.

Špatné knihy hojně rozplemení se na zemi, a duchové temnot rozšíří všude ochablost a všeobecnou zmalátnělost u každého v tom, co se týká služby Boží. […] Hlavy, vůdcové lidu Božího zanedbali modlitbu a pokání, a démon zatemnil jejich inteligence; stali se těmi bludnými hvězdami, jež starý ďábel strhne svým ohonem, by je ve zkázu přivedl.

Ano, kněží volají po pomstě, a pomsta jest zavěšena nad jejich hlavami. Běda kněžím a osobám Bohu zasvěceným, kteří svou zpronevěrou a svým špatným životem křižují znovu mého Syna!“ (Panna Maria v La Salette, 19. září 1846)

Panna Maria pokračuje ve svém apokalyptickém poselství podrobným líčením všech pohrom, jež na lidstvo dopadnou: příchod Antikrista, který bude pronásledovat věřící a Církev. A končí popisem konečné porážky satana a jeho andělů, čili rozhodujícím vítězstvím Boha nad jeho nepřáteli.

Když Panna Maria v roce 1846 řekla, že ona hrozná doba má začít rokem 1864, kdy se Lucifer s velkým počtem démonů utrhnou z pekelných řetězů, skutečně mínila, že od té doby se změní chod lidských dějin. V roce 1864 vstoupí lidstvo do posledního období své pozemské pouti, období, kdy satan povede svou poslední a nejnelítostnější bitvu o to, aby svedl a zahubil duše.

Papež Lev XIII., jemuž se 13. října 1884 dostalo zjevení, že Bůh dal ďáblu svolení, aby se pokusil zničit jeho Církev, vzal toto varování velmi vážně a sepsal modlitby, které se měli věřící modlit po každé mši sv. Následně zveřejnil pro kněze a věřící slavný exorcismus sv. Michaela archanděla proti padlým andělům, aby ochraňoval lidstvo v době nadcházejících ran.

Sám sv. Pius X. později neváhal označit současný úpadek, nebývalou zvrhlost v myšlení a zuřivé snahy o to, „aby každá vzpomínka na Boha a ponětí o něm úplně vyhynuly“, za „ukázku a takřka počátek onoho zla, které má na konci světa přijít“[1].

Fatimská vizionářka sestra Lucie byla rovněž přesvědčena o tom, že nyní žijeme v posledních časech. Postulátoru beatifikačního procesu Františka a Hyacinty otci Augustinu Fuentesovi v rozhovoru 26. prosince 1957 sdělila: „Nejsvětější Panna mi výslovně neřekla, že jsme došli ke konci časů, ale jsou tři důvody, pro které v to věřím.“[2]

1. Poslední bitva: „První důvod je ten, že řekla, že ďábel je připraven začít rozhodující boj proti Panně. A rozhodující boj je konečný střet, z něhož jedna strana vyjde jako vítězná a druhá poražená. Musíme se rozhodnout již nyní, na které straně budeme stát; zda s Bohem, nebo s ďáblem. Není jiná možnost.“

2. Poslední prostředky: „Druhý důvod je ten, že nám řekla, že Bůh se rozhodl dát světu poslední dva prostředky proti zlu, a to je růženec a úcta k Mariinu Neposkvrněnému Srdci. To jsou dva poslední možné prostředky, což znamená, že už nebudou jiné.“

3. Hřích proti Duchu Svatému: „Třetí důvod je ten, že je v plánu Boží prozřetelnosti, že Bůh, dříve než bude nucen potrestat svět, snaží se ho napravit všemi možnými prostředky. Nyní, když vidí, že svět nedbá jeho poselství, nabízí nám, jak říkáme, ‚s jistým chvěním‘ jako poslední možnost spásy intervenci své Nejsvětější Matky. Činí to ‚s jistým chvěním‘, protože nebude-li mít úspěch ani tato poslední pomoc, nebudeme moci doufat v žádné odpuštění nebes, jelikož budeme poskvrněni tím, co evangelium nazývá hříchem proti Duchu Svatému. Nezapomínejme, že Ježíš Kristus je dobrý Syn, který nedovolí urážet a znevažovat svou Nejsvětější Matku. Hrozné tresty, jež napříč dlouhými dějinami Církve stihly ty, kteří uráželi jeho Nejsvětější Matku, jsou jasným svědectvím toho, kterak Ježíš Kristus vždy bránil čest své Matky.“

Díváme-li se na žalostný úpadek v katolické církvi po posledním koncilu, který se jasně projevuje nevídaným poklesem zbožnosti a kněžských povolání, zavíráním a prodejem mnoha kostelů, klášterů, vytrácením víry a základních mravních hodnot mezi kněžími a věřícími, spolu s děsivým šířením homosexuality v seminářích a diecézích – kdo by nevztáhl slova Panny Marie z La Salette na naši dobu?

Když vidíme, jak Gregoriánská univerzita (nejváženější ze všech římských škol) nejenže vyučuje ekumenismu, ale svěřuje tyto přednášky formálnímu heretikovi a schismatikovi, jakým je bývalý anglikánský arcibiskup z Canterbury dr. Carey,[3] kdo by si nevzpomněl na výše uvedená slova sv. Pavla Timoteovi? Je snad nerozumné domnívat se, že takové jednání je rovněž naplněním proroctví Panny Marie z La Saletty o tom, že „Řím ztratí víru“?

A když si uvědomíme, že od roku 1975 lidé zabili v průměru pětačtyřicet milionů dětí ročně, což znamená, že za tu dobu bylo na přání vlastních matek povražděno celkem 1,27 miliardy dětí, kdo by neviděl, že zloba, jíž ďábel zaslepil a zkazil lidstvo, dosáhla dosud nebývalé míry?

Když pomyslíme, co zednářské vlády po celém světě učinily, aby zničily rodinu a převrátily mravní hodnoty, na kterých stála křesťanská civilizace, nejsme snad svědky ohromeně pozorujícími, jak se svět sám vrhá do barbarství, které nemůže skončit ničím jiným než jeho zkázou? Cožpak nevidíme v budování celosvětové zednářské vlády naplnění proroctví Panny Marie, která nás varovala: „Vlády občanské budou mít všechny týž úmysl, totiž zrušit a vyhladit jakýkoliv náboženský princip, by udělal místo materialismu, ateismu, spiritismu a všem druhům neřestí“ (Panna Maria v La Salette)?

Stačí si připomenout jen některé uskutečněné body „téhož (zednářského) úmyslu“: legalizace rozvodů a potratů, dostupnost, dokonce i dětem, všeho druhu antikoncepce, sexuální výchova ve školních osnovách, ponížení žen nemravnou módou, homosexualita, eutanazie, násilí a pornografie v médiích, filmech a divadelních hrách… Kdo by neviděl, že tyto zločiny volají o pomstu do nebe a že odplata je už za dveřmi? „Společnost ocitla se v předvečer nejstrašnějších a největších událostí; třeba očekávat, že bude vládnout prut železný a že se bude pít kalich hněvu Božího“ (Panna Maria v La Salette).

Hrozí naší duši nebezpečí?

Pokud zvážíme všechny skutečnosti, zdá se být nanejvýš zřejmé, že jsme skutečně vstoupili do posledních časů. A co se týče odpovědi na druhou otázku z úvodu (tj. jestli naší duši hrozí nebezpečí), pak musíme s politováním říci, že odpověď je rovněž zřejmá. Když vrcholní církevní představitelé jednají proti zájmům Církve a dobru duší, když společnost přijímá zákony proti Božímu a přirozenému zákonu, když jsou zvrhlosti a neřesti všeho druhu široce, neustále a snadno všem přístupné, dokonce i nejmladším – lze snad očekávat něco jiného, než že dnes bude značně více duší ztraceno, než tomu bylo v minulosti!?

Panna Maria také sestře Marii Anně od Ježíše z kláštera Neposkvrněného početí v Quitu [Ekvádor] 2. února 1634 vyloženě oznámila, že v naší době dojde k tomuto hroznému stavu. Považte, co Panna Maria řekla dvě stě let před svým zjevením v La Salette o událostech, které dopadají na současné lidstvo:

„Koncem devatenáctého a po větší část dvacátého století zavládne v této zemi, která bude svobodnou republikou, zmatení. Tehdy kvůli téměř celkové zkaženosti mravů zhasne v duších drahocenné světlo víry. V té době dojde k velkým hmotným i mravním pohromám, veřejným i soukromým. Nevelkou skupinu lidí, kteří si uchovají poklad víry a ctnostný život, stihnou krutá a nevýslovná soužení. Následkem dlouhotrvajících útrap mnozí těžkými trýzněmi zemřou, a ti, kteří položí svůj život za Církev nebo za vlast, budou započítáni mezi mučedníky. K tomu, aby se nenechali oněmi bludy zotročit, bude zapotřebí nanejvýš pevné vůle, vytrvalosti, odvahy a veliké důvěry v Boha…

V oněch dnech duch nečistoty jako potopa ohavnosti zaplaví ulice, náměstí a veřejná místa. Prostopášnost dosáhne takové míry, že na světě nebude téměř žádné panenské duše.

Sekty ovládnou všechny společenské vrstvy a s velkou vychytralostí proniknou do lůna rodin, aby zkazily dokonce i děti. Ďábel se bude s potěšením pást na srdcích dětí. Dětská nevinnost takřka zanikne. Tak vymizí kněžská povolání, bude to skutečné neštěstí. Kněží se vzdají svých svatých povinností a sejdou z cesty, kterou jim vyznačil Bůh“ (Panna Maria v Quito, 2. února 1634).

Našim duším hrozí obrovské nebezpečí, že je pohltí hrozivá záplava odpadu od víry a zkaženosti, která ničí Církev a svět. Ono nebezpečí je tak velké, že je třeba neustále připomínat varování Panny Marie a vzít si k srdci její slova: „Nuže, moje dítky, zvěstujte to všemu mému lidu!“ (Panna Maria v La Salette)

Tři poselství

Znalost těchto poselství, z nichž jsme citovali (Quito, La Salette a Fatima), je velmi důležitá pro pochopení současného neutěšeného společenského a náboženského stavu lidstva.

Díky varováním Panny Marie každý katolík snadno pochopí, že povinnost udržet si víru a zachovat svou duši ve stavu milosti je dnes ještě naléhavější, než tomu bylo v minulosti, a to s ohledem na větší sílu ďábelského působení, nebývalou církevní krizi a všeobecnou zkaženost a apostazi světa. Aby si křesťan udržel pravou víru a zachoval svou duši čistou od veškerého hříchu, musí vynaložit zvláštní úsilí k žití ctností, pravidelné modlitbě a přijímání svátostí, a zároveň se vyhýbat marnostem, rozkoším a zálibám světa, které jsou příčinou všeho druhu pokušení a hříchů.

Sestra Lucie hovořila s otcem Fuentesem o tom, jak je důležité, aby každý katolík začal pracovat na svém vlastním posvěcení a nečekal na pobídku či pomoc z Říma. Když se nad tím zamyslíme, jsou to velmi káravá slova fatimské vizionářky vůči Římu, ale zcela odpovídají naší situaci, vidíme-li současnou hierarchii, která selhala ve svém úkolu přitahovat duše ke Kristu!

„Otče, nečekejme na nějakou výzvu k pokání z Říma, od Svatého otce. Nečekejme ani na výzvu k pokání od našich diecézních biskupů nebo od řeholních řádů. Ne! Pán Ježíš už častokráte těchto prostředků použil, a svět jich nedbal. A právě proto je nyní nezbytné, aby každý začal s vlastní duchovní obnovou. Každý musí zachránit nejen svoji duši, ale také všechny duše, které mu Bůh poslal do cesty… Ďábel užívá veškeré své moci, aby nás rozptyloval a připravil nás o lásku k modlitbě; budeme společně spaseni, nebo společně zavrženi“ (sestra Lucie otci Fuentesovi).

Jak strašně riskují svou duši i duše svých dětí ti katolíci, kteří vědomě přehlížejí varování a prosby Panny Marie a zanedbávají modlitbu, růženec a svátosti! Tito nebozí katolíci otevírají dveře svých domovů duchu tohoto světa; postupně se stávají vlažnými a – třebaže se považují za dobré katolíky – už si neuvědomují, jak velké nebezpečí hrozí jim i jejich rodinám.

Duchovní dědictví skrze Marii a s Marií

Drazí věřící, pamatujte tedy na varování Panny Marie, která více než kdokoliv jiný touží ochránit vás i vaše rodiny před zkažeností tohoto světa, která touží po vašem posvěcení, upřímně touží po vaší spáse i spáse vašich dětí. Zachovejte v srdci slova nebeské Matky, která vám v ní, skrze ni a s ní opět připomínám: milované děti, bděte, doba je zlá, svět je zkažen, sama katolická církev je vážně zraňována svými vlastními členy, den Božího hněvu se blíží, musejí přijít strašlivé tresty, aby byl tento svět očištěn od hříchů!

Nenásledujte nové náboženství, nepodléhejte módě

Proto se mějte na pozoru a nenásledujte modernistické církevní představitele a jejich nové náboženství. Nenásledujte svět v jeho zálibách, nedovolte, aby špatné školy, televize, špatná společnost, špatná hudba nebo špatné knihy zkazily vaše děti. Ať jsou naše drahé matky po vzoru Panny Marie vždy svým dětem příkladem cudnosti. „Dokud v životě nezavládne cudnost, společnost bude nadále upadat,“ prohlásil papež Pius XII. „Tím, jak se společnost obléká, ukazuje, jaká je.“ A stejně tak vypovídá o sobě i člověk svým oblečením. Např. dnešní móda, pokud jde o ženy, obnáší hluboké výstřihy, přiléhavá trika, přiléhavé kalhoty, přiléhavé a/nebo krátké šaty. Ještě ani ne tak dávno bylo podobné oblečení známkou ženy nevalné pověsti, která se snaží svést své zákazníky ke hříchu. Z jakých záhadných důvodů se s takovou módou dnes setkáváme i v katolických rodinách? Nehovořila snad o takové módě Panna Maria v Quito a v La Salette a neodsoudila ji?

Tato necudná móda, která nadmíru zdůrazňuje křivky těla nebo ho odhaluje, svědčí o tom, jak poznamenal Pius XII., jaká naše společnost ve skutečnosti je a jaké jsou její hodnoty. A je to stejná společnost, která prosazuje školní sexuální programy pro děti, která na každém kroku šíří antikoncepci a pornografii, která vraždí nenarozené děti a podporuje homosexualitu. Proč tedy naše křesťanské ženy následují tuto ohavnou módu, která je symbolem a projevem všech výše uvedených zločinů této zkažené společnosti? Nechť si naše drahé katolické dámy, které ve svých duších nesou milost křtu a takto se oblékají, uvědomí, jakou mají zodpovědnost! Ať přemítají o slzách Panny Marie na hoře lasalettské a ať se, pamatujíce na Boží lásku, vymaní z otroctví módy, která stahuje duše do pekla. To, že necudnost „zrovna frčí“ a „dělá to každý“, neznamená, že přestala být hříchem. Bůh nezměnil svoje přikázání a slova Ducha Svatého vyřčená skrze sv. Pavla platí i dnes!

„Zjevny pak jsou skutky těla; jsou to smilství, nečistota, nestydatost…; o těch vám předpovídám, jakož jsem byl již předpověděl, že kdo takové věci dělají, království Božího nedojdou“ [Gal 5, 19–21].

„O tom pak buďte dobře přesvědčeni, že žádný smilník nebo nemrava nebo lakomec – to jest modloslužebník – nemá podíl v království Kristově a Božím. Nikdo ať vás nesvádí marnými řečmi; neboť pro tyto věci přichází hněv Boží na neposlušné syny. Nemějte proto s nimi nic společného“ [Ef 5, 5–7].

Ještě jednou si připomeňme varování Panny Marie: „Přijde čas, kdy bude jistá móda velmi urážet Pána Ježíše. Lidé, kteří slouží Bohu, nesmějí tuto módu následovat“ (Panna Maria ve Fatimě, 1917). Tato „jistá móda“ je právě ta, kterou musíme „ať vhod, či nevhod“ odsoudit, protože mnoho lidí ztratilo pocit studu a neuvědomuje si vznešenost a význam cudnosti. Tak málo naslouchá varovným slovům Panny Marie! Je mnohem snadnější přijmout zvyklosti světa, aby snad člověk nebyl označen za „zpátečníka“, „úzkoprsého“, „fanatika“ atd. Tolik katolíků se dnes bohužel domnívá, že otázka módy není důležitá, a člověk by jim snad i dal za pravdu, jen kdyby Nejsvětější Panna, sv. Pavel, papežové a celé zástupy svatých nehovořili opačně a nezdůrazňovali, že se rozhodně nejedná o žádnou maličkost. Sv. Hyacinta, opakujíc téměř slovo od slova varování Panny Marie, řekla: „Hříchy, které svrhávají většinu duší do pekla, jsou hříchy nečistoty. Budou zavedeny jisté způsoby oblékání, které budou velmi urážet Pána Ježíše. Lidé, kteří slouží Bohu, nesmějí tuto módu následovat.“

Zednářský plán

Jak je možné, že se tyto způsoby oblékání, které „velmi urážejí Pána Ježíše“ a které byly dříve rozpoznávacím znamením jistého nechvalně proslulého řemesla, zabydlely v křesťanských rodinách? Malá Hyacinta na tuto otázku odpovídá a hovoří o tom, že „budou zavedeny“. Milí přátelé, nic si nezastírejme, nezavedl je nikdo jiný než zednářské sekty, které se oddaly službě ďáblu a snaží se zničit katolickou církev. Povšimněte si dobře, co říkají o ďábelském plánu, který se zrodil v jejich lóžích:

„Katolicismus se neobává ostrého meče o nic více, než se ho bojí monarchie. Ale tyto dva pilíře společenského řádu mohou padnout následkem zkaženosti; nikdy nepolevujme v našem úsilí o jejich mravní rozklad. Tertulián měl pravdu, že se křesťané rodí z krve mučedníků; nevytvářejme mučedníky, ale šiřme neřesti v zástupech; nechť je pohlcují všemi pěti smysly, ať je pijí a sytí se jimi. Tvořme zkažená srdce, a již nebude více katolíků.

Naším cílem je tedy zkaženost ve velkém měřítku… zkaženost, díky níž jednoho dne přivedeme Církev do hrobu. Nedávno jsem slyšel jednoho z přátel, kterak se při našich plánech s poklidem směje, řka: ‚Abychom zničili katolicismus, měli bychom se zbavit jejich žen.‘ Tato myšlenka je v jistém smyslu trefná, ale jelikož se nemůžeme zbavit žen, tak je spolu s Církví zkazme. Corruptio optimi, pessima.[4] Nejúčinnější dýkou k útoku na Církev je mravní rozklad.“[5]

Uvedený dopis, odhalující ďábelský plán, o němž hovořila Hyacinta, byl napsán pouze osm let před zjevením Panny Marie v La Salette! Při četbě tohoto dopisu a poselství Panny Marie z La Salette se nelze zbavit dojmu, že Panna Maria mj. varovala Církev a všechny katolíky před nadcházejícím nebezpečím v podobě zmíněných zákeřných a ďábelských útoků zednářstva. Je velkou škodou, že tolik katolíků onen boj o cudnost vzdalo, zatímco zednáři nikoliv! Pokud je pro liberální katolíky cudnost bezvýznamná, pak pro ně určitě ne! Následující úryvek z dopisu, který byl sepsán devatenáct let po Vindiceho listu, ukazuje podivuhodnou odhodlanost a vytrvalost, s níž uskutečňovali svůj plán:

„Náboženství se nebojí ostří nože, může však zaniknout zkažeností mravů. Neustávejme v šíření rozkladu: využívejme záminek, jako jsou sport, hygiena, zdravotní opatření. Je zapotřebí, aby oblečení našich chlapců a dívek odhalovalo stále více nahého těla. Abychom nevzbudili přílišnou reakci, musíme postupovat metodicky: nejprve je odhalíme po lokty, pak ke kolenům, následně zcela odhalíme ramena a nohy, později horní část hrudníku, boky atd.“[6]

Proto vás, milí přátelé, na kolenou a ve jménu Panny Marie prosím, abyste po přečtení těchto úryvků ve světle významných poselství naší nebeské Matky pochopili, odkud ony neslušné a nestoudné způsoby oblékání pocházejí. Jsou součástí ďábelského plánu, jehož cílem je zničit vaše rodiny a katolickou církev. Toto zhroucení veškerých mravních hodnot, jež s sebou strhává vše, co nese Kristovo jméno, bylo předpovězeno Pannou Marií pro dobu, ve které se právě nacházíme. Proto se, když víme o onom zednářském plánu a známe poselství Panny Marie, už déle nemůžeme naivně domnívat, že „nová móda“ souvisí jenom s přirozenými změnami společnosti a že je stejně dobrá jako předchozí! Ne, milí přátelé, nenechejme se zmámit zpěvem moderních sirén a nepovažujme tuto záplavu ohavností ničící západní země a Církev za nevinný vývoj obyčejů, jemuž se lze bez obav podřídit. Proto s Pannou Marií opět opakuji: „Nenásledujte tyto nové způsoby oblékání, které tak velmi urážejí Pána Ježíše a strhávají tolik duší do pekla.“

Slova Panny Marie, učení papežů, příklady svatých a znalost ďábelského plánu zednářstva na zničení katolické církve skrze zkázu mravů a „osvobození“ žen, to vše by mělo být pro každého katolíka dostatečným důvodem, aby nedovolil takové módě a myšlenkám překročit práh svého domu. Nezapomínejme ale, že toto učení Panny Marie a Církve vychází na prvním místě z učení Páně Ježíše v evangeliích a z četných poznámek sv. Pavla na toto téma, které nacházíme v jeho listech. Když Ježíš říká: „Já však pravím vám, že každý, kdo hledí na ženu s hříšnou touhou, již s ní zcizoložil v svém srdci“ [Mt 5, 28], pak si můžeme být jisti, že i když se muži žádostivým pohledem na ženy těžce prohřešují, tak ani ženy nebývají bez viny, neboť opět nabízejí plod ze zakázaného stromu, tj. nechovají se podle mravních zásad Církve. Ve světle tohoto výroku Pána Ježíše musíme posuzovat módu, moderní hudbu, tanec a všechny podobné druhy zábavy. Otázka, kterou si má katolík v této souvislosti klást, nezní, jestli jsou moderní, populární nebo jestli to každý dělá, ale jestli náhodou pro něj i pro ostatní nejsou příležitostí k hříchu. „Jako před hadem utíkej před hříchem; neboť přiblížíš-li se k němu, chňapne tě“ [Sir 21, 2].

Odvahu!

Závěrem tohoto delšího pojednání vás ještě jednou vyzývám k ostražitosti v těchto nelehkých časech, kdy vašim duším i duším vašich dětí hrozí veliké nebezpečí. Ale neztrácejme odvahu a nezapomínejme, že Bůh nám ve svém neskonalém milosrdenství dá ještě více milostí k tomu, abychom dokázali čelit protivenstvím. Přislíbil, že nikdy nedovolí, abychom byli pokoušeni nad naše síly, a sv. Pavel nás ujišťuje, že „kde se rozmohl hřích, nad míru se rozhojnila milost“ [Řím 5, 20].

Přistupte tedy s důvěrou k onomu prameni milostí, jímž je Nejsvětější Srdce Ježíšovo, a ono zaplaví vaše duše hojnými milostmi. Zasvěťte své rodiny Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a modlete se celá rodina růženec. Pamatujte na slova sestry Lucie: „A právě proto je nyní nezbytné, aby každý začal s vlastní duchovní obnovou.“ Z celého srdce vás tedy vybízím k účasti na exerciciích, k pravidelné zpovědi a ke zbožnému a častému svatému přijímání. Uvědomte si, že to jsou ty nejdůležitější a nejvznešenější okamžiky ve vašem životě. Nechť se Neposkvrněné Srdce Panny Marie stane vaším útočištěm, které přivede vaše duše do nebe, a ať vždy zahrnuje vaše milované rodiny svou zvláštní péčí.

P. Jacques Emily

Převzato z The Angelus, září 2003. Mírně zkráceno.
Přeložila Lucie Hailandová.
Vyšlo v Te Deum 1/2015.

 

[1] Encyklika E supremi, 4. října 1904

[2] Překlad částečně převzat z Antonio Socci, Čtvrté fatimské tajemství. 2008. Překladatel neuveden. – Pozn. překl.

[3] Viz The Universe z 4. června 2003.

[4] „Zkaženost nejlepšího je nejhorší.“ – Pozn. překl.

[5] Dopis Vindiceho Nubiovi (krycí jména dvou vůdců italské Alta vendity) z 9. srpna 1838

[6] Cit. in International Review of Freemasonry, 1928.