Nová vláda, staré metody. Izrael stále pronásleduje křesťany

Jeruzalém není pro křesťany?

Etnické čistky ve východním Jeruzalémě a na Západním břehu Jordánu, které Izrael provádí postupným vysídlováním Palestinců z těchto území a usazováním židovských osadníků, jsou dobře známým a podrobně popsaným tématem. Situace se nezlepšila ani za nové Bennettovy a nyní Lapidovy vlády, kde pravicoví koaliční partneři úspěšně blokují jakékoliv zásadní změny v tomto směru. Ba, v roce 2021 jsme byli svědky nárůstu, nikoli poklesu násilí vůči Palestincům.

Jsme zvyklí na obrázky střetů mezi Židy a Araby, přičemž Araby ztotožňujeme výhradně s muslimy. Často nám však uniká, že v Izraeli a Palestině žijí také Kristovi vyznavači. Značnou část Palestinců tvoří arabští křesťané. V Jeruzalémě jsou proto nevítaní nejen muslimové, ale i představitelé třetího náboženství, pro které je město posvátné, tedy křesťanství. Křesťané ve Svaté zemi dnes tvoří pouhé jedno procento obyvatel, ačkoli před sto lety jich bylo až dvanáct procent. To není náhoda, ale výsledek důsledně prováděné politiky izraelského státu.

Křesťané v Izraeli se setkávají s nepřátelstvím ze strany státní i místní, s projevy diskriminace, násilí a vandalismu, které úřady nechtějí řešit. Přesto právě křesťané stojí za více než polovinou nevládních organizací, které v Palestině zajišťují školní vzdělání, zdravotní péči a dalším sociální služby. Křesťanští poutníci a turisté navštěvující Svatou zemi navíc nechávají v Izraeli každoročně tři miliardy dolarů.

Izrael záleží na vypuzení křesťanů ze svého území, díky čemuž může být konflikt mezi Židy a Araby představován výlučně jako boj s muslimskými extrémisty. Izraelci si uvědomují, jaké obavy převládají na Západě, a to jak na pravici, tak na levici, z islámu a chtějí toho využít. Křesťané jsou nepohodlným dílkem skládačky, kterého by bylo lepší se zbavit. Proto je dnes v zemi desetkrát méně Kristových vyznavačů než před vznikem Izraele.

Pravidelné útoky různých židovských extremistických skupin jsou bohužel pro křesťany žijící ve Svaté zemi každodenní realitou. Kněží a řeholníci jsou neustále fyzicky a slovně napadáni, kostely se stávají terčem útoků a svatá místa jsou ničena a znesvěcována. Cíl je jasný: už i tak malá křesťanská komunita v Jeruzalémě a Svaté zemi má být donucena k vystěhování.

O příklady bohužel není nouze. Loni v březnu židovští osadníci zapálili rumunský pravoslavný kostel v Jeruzalémě. V květnu izraelská policie (!) napadla křesťanské poutníky u baziliky Božího hrobu, tedy nejvýznamnější křesťanské svatyně v Jeruzalémě, místa ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Izraelští policisté křesťanské poutníky bili, strkali do nich a bránili jim v přístupu do baziliky. Mezi napadenými palestinskými křesťany byli i mniši. V srpnu 2021 neznámý pachatel zničil kříž stojící před vchodem do římskokatolického kostela Rozmnožení chleba a ryb. Na začátku roku 2015 byl stejný katolický kostel, v němž se nacházejí mozaiky z pátého století zobrazující rozmnožení ryb Kristem, vážně poškozen žhářským útokem židovských extremistů.

V prosinci 2020 vstoupil židovský osadník do baziliky Božího hrobu a hodil zápalnou láhev s cílem kostel zničit. Požár se podařilo uhasit, ale mimo jiné shořely některé mozaiky. V září 2021 skupina mladých ortodoxních Židů zasypala Večeřadlo kameny. O několik dní dříve skupina mladých Židů poplivala vchod do arménského kostela. Rumunská pravoslavná církev v Jeruzalémě si pravidelné stěžuje na pokusy o žhářství.

Takové primitivní projevy pohrdání křesťanstvím jsou bohužel na denním pořádku, např. před kostelem sv. Petra se pravidelně močí a kálí. Běžně jsou také ničeny kříže na katolických hřbitovech a v poutních domech.

Zpráva amerického ministerstva zahraničí o náboženské svobodě ve světě také uvádí, že křesťanští poutníci do Svaté země si pravidelně stěžují na útoky a plivání ze strany ultraortodoxních Židů.

Šikanování křesťanů a ztěžování jim životů bývá ospravedlňováno nejrůznějšími způsoby. Například během velikonočních svátků křesťané žijící v pásmu Gazy hromadně žádají izraelské úřady o povolení navštívit svatá místa v Jeruzalémě a Betlémě. Izrael však devadesát pět procent takových žádostí odmítá a brání křesťanům žijícím ve Svaté zemi navštívit místa spojená s naším Spasitelem dokonce i u příležitosti svátků jeho vzkříšení. Osobám mladším pětapadesát let, které jsou považovány za potenciální výtržníky, se povolení „z bezpečnostních důvodů“ obvykle neuděluje vůbec.

Často je rovněž omezováno slavení křesťanských svátků na veřejných prostranstvích. Příkladem mohou být pravoslavné oslavy „svatého ohně“, které probíhají v bazilice Božího hrobu. V roce 2022 úřady povolily účast pouze jednomu tisíci věřících, a opět „z bezpečnostních důvodů“.

V druhé polovině srpna se má na pořad jednání vrátit návrh vyvlastnění majetku křesťanů na Olivetské hoře, který byl kvůli protestům dočasně odložen. Místní výbor pro plánování a rozvoj města Jeruzaléma bude projednávat rozšíření národního parku na území zhruba celé Olivetské hory, včetně křesťanských svatých míst a chrámů. Pod záminkou ochrany přírody (sic!) dojde pravděpodobně k pokusu vyhnat křesťany z dalšího místa spojeného s naším Spasitelem.

Křesťané, kteří zůstali ve Svaté zemi, žijí v malých komunitách. Proto jsou často nuceni vybírat si životní partnery mimo své nejbližší okolí. Pokud se však křesťan žijící v Izraeli chce oženit s křesťanem ze Západního břehu Jordánu nebo Gazy, není druhému udělen automaticky trvalý pobyt. Často musí na rozhodnutí čekat mnoho let a splnit celou řadu administrativních požadavků, přičemž úředníci řízení uměle protahují. Cíl je prostý: nátlak na to, aby se odstěhovali a ztratili tak právo pobytu v Izraeli.

Spojenectví s muslimy?

Zajímavé je, že solidaritu s křesťany často projevují místní muslimové. Členové obou skupin jsou pronásledováni Izraelem a obvykle se považují za Palestince. Například mluvčí prezidenta palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse označil rozhodnutí o omezeních během oslav „svatého ohně“ za „stupňování izraelské nezákonné politiky ve vztahu k Jeruzalému a jeho posvátným místům, která navazuje na neustálé vpády radikálních židovských osadníků pod ochranou izraelské policie do areálu mešity al-Aksá“.

Nejedná se o jedinou akci palestinské samosprávy zaměřenou na budování vztahů s křesťany. Přestože křesťané tvoří pouze 0,9 procent obyvatel Západního břehu Jordánu, Vánoce jsou 25. prosince v Palestinské autonomii státním svátkem a pravoslavné Vánoce 7. ledna dnem pracovního volna. Abbás rozhodnutím z roku 2008 oficiálně uznal třináct křesťanských církví a zajistil jim svobodu vyznání. Jiné nařízení z roku 2017 zaručuje, že starosty sedmi měst, včetně Betléma a Ramaláhu (hlavního města Palestinské autonomie), mohou být pouze křesťané. Sloužení mší, vystavování vánočních stromků na náměstích nebo pořádání svátečních trhů se v posledních letech nesetkalo s žádným útokem ze strany místních muslimů.

Hůř vypadá situace křesťanů v pásmu Gazy ovládaném Hamásem. Dnes jich zde zůstává hrstka, sotva 0,05‒0,1 procenta. Nemají možnost slavit křesťanské svátky na veřejných prostranstvích, mohou je praktikovat jen ve svých domovech a svatyních. Občas se rovněž stávají terčem islámských fundamentalistů. V loňském roce Hamás silně medializoval izraelské bombardování katolické školy vedené Sestrami svatého růžence. Křesťanské školy zde samozřejmě navštěvují převážně muslimské děti.

V květnu letošního roku se hodně psalo o případu zabití izraelskými bezpečnostními složkami známé novinářky Širíny abú Aklahové, palestinské křesťanky pracující pro Al-Džazíru. Izrael původně tvrdil, že Aklahová byly zastřelena „ozbrojenými Palestinci“, což bylo rychle vyvráceno. Aklahová na sobě měla modrou vestu s nápisem „PRESS“ a pro televizi připravoval reportáž o izraelském vojenském zásahu v táboře v Dženínu. Byla střelena do hlavy a na místě zemřela. Nelze jednoznačně určit, zda se jednalo o úmysl nebo náhodu.

Na pohřeb křesťanky Aklahové přišly desetitisíce Palestinců, většinou muslimů. Izraelská policie ovšem pohřební procesí násilně rozehnala. Pohled na policisty s obušky a zábleskovými granáty, kteří mlátili lidi nesoucí rakev zabité ženy, byl snad jedním z morálně nejodpornějších obrazů, jaké byly v poslední době zaznamenány.

Po pohřbu Aklahové zveřejnili křesťanští věřící šokující záběry ukazující barbarské chování izraelské policie ještě před začátkem obřadu. Izraelští policisté vstoupili do křesťanské nemocnice sv. Josefa, kde byla rakev, a bili náhodné pacienty a šlapali po nich. Házeli také zábleskové granáty, které způsobily popáleniny a zranění lékařů. Podle ředitele nemocnice sv. Josefa byla akce Izraelců „úmyslná a násilná“. Izraelci původně tvrdili, že se s rodinou zabité novinářky dohodli, což se rovněž ukázalo jako nepravdivé, neteř Aklahové naopak uvedla, že jí vyhrožovali zbitím.

Izrael samozřejmě nezahájil vyšetřování smrti Aklahové. Přijetí odpovědnosti za její smrt a potrestání viníků požadoval po izraelském premiérovi Jairu Lapidovi také šéf americké diplomacie Anthony Blinken, ovšem bezvýsledně. Vyšetřování policejních zásahů během pohřbu Aklahové bylo provedeno jen pro forma a nikdo nebyl shledán vinným. Jeden z truchlících, kteří nesli rakev novinářky, byl ale den po pohřbu zatčen a dán do vazby.

Patriarchové oslovují svět

Hlavní představitelé dvanácti křesťanských vyznání a ritů působících v Jeruzalémě nedávno zorganizovali kampaň na ochranu křesťanů ve Svaté zemi a snaží se poukázat jejich neutěšenou situaci. Dne 13. prosince 2021 vydali prohlášení „Současné ohrožení křesťanské přítomnosti ve Svaté zemi“. V prohlášení se uvádí, že místní politici, úředníci a orgány činné v trestním řízení selhávají v boji proti aktivitám židovských extremistů, kteří napadají místní křesťany a kněze a znesvěcují kostely. Na křesťanské obyvatele Jeruzaléma je vyvíjen silný nátlak, aby opustili své domovy. Vznikají další organizace, které se snaží zabrat majetek v křesťanské čtvrti Jeruzaléma a vyhnat z ní křesťany.

Začátkem letošního roku napsal pravoslavný patriarcha Jeruzaléma a Svaté země Teofil III. do londýnských Timesů článek o pronásledování křesťanů. Patriarcha zmiňuje „časté a pravidelné útoky“, jejichž cílem je „vyhnat křesťany ze Starého Města v Jeruzalémě“. „Naše kostely jsou ohrožovány skupinami izraelských radikálů. Křesťanská komunita v Jeruzalémě velmi trpí rukama sionistických extremistů.“

Izraelská vláda slova patriarchy Teofila odmítla a označila je za „neoprávněná“. V prohlášení izraelského ministerstva zahraničí z prosince 2021 se uvádí, že „Izrael ode dne svého vzniku chrání svobodu náboženství a vyznání všech náboženství, jakož i přístup na svatá místa“ a že prohlášení představitelů dvanácti křesťanských ritů v Jeruzalémě „vyvolává nenávist“.

Je nepravděpodobné, že by reakce jakéhokoli státu dokázala přimět Izrael, aby reálně změnil své jednání. Postupná „judaizace“ Izraele a okupovaných území je axiomem politiky této bohaté a vlivné jaderné mocnosti. Kromě toho se Izrael v posledních zhruba deseti letech jasně obrátil doprava a odsunul do zapomnění vize o vybudování nezávislé Palestiny, které byly reálné v devadesátých letech.

Zveřejňování pravdy o činech Izraele proti křesťanům a dalším Palestincům je však naší morální povinností. Modleme se za věřící v Krista, kteří jsou pronásledováni v zemi, kde byl on umučen, a za obrácení jejich pronásledovatelů.

Kacper Kita

Převzato z nlad.pl. Mírně zkráceno.
Přeložil Adam Podborský.