K čertu s rodinou (5. část)

Malthusi, můj hochu,

rozhovor mezi chlapcem a jeho rodiči probíhal přesně, jak jsem čekal. Rodiče se nic doopravdy nedozvěděli, neboť si názor udělali už předem. Chlapec teď navíc zažívá významné pochybnosti o svém přesvědčení, zejména proto, že se jeho otci podařilo vypálit na něj sérii citově nabitých otázek a obvinění, na něž mladík nedokázal zareagovat. Rád vidím, že otec uvažuje tak neoriginálně a přišel s těmi samými únavnými námitkami, jaké za těchto okolností vznášejí prakticky všichni naivní a neinteligentní lidé. Říkal „jak můžeš tak lpět na světovém názoru, který nemá žádný vědecký základ?“ skoro jako by to měl napsané ve scénáři. A snad nejfalešnější, a přitom nejlicoměrnější ze všech: „Církev se špatně chová k ženám. Jak se můžeš podívat do očí matce a sestře a říct, že věříš Církvi, v níž ženy nejsou rovnoprávné?“ Musím říct, že výrazy „věda“ a „rovnoprávnost“ mě pobavily. Seznam slov, která ti tupci používají, když chtějí vypadat jako vzdělanci, je tak předvídatelný!

Na žádném z těchto výroků není nic zvláštního a ve skutečnosti jim nevěří ani otec sám. Jako prakticky všichni lidé vlastně ani neví, co to znamená, když se odvolává na „vědu“, poněvadž sám vědec není a dokonce i vědci pracují s velice omezeným poznáním, vzhledem k nekonečně složité povaze Nepřítelova stvoření. Díky populárně naučným dokumentům a různým „vědeckým“ celebritám jsme lidi přesvědčili, že přírodní vědy dokážou vysvětlit cokoli. Jde o historickou skutečnost? Raději se obrátí na vědce než na písemná svědectví předků. Existence Nepřítele? Tvrdí, že pro ni není žádný „vědecký důkaz“ a vůbec si přitom neuvědomí chybnou logiku, podle níž nadpřirozená realita nemůže existovat, protože se nedá prohlížet pod mikroskopem. Jsou tak pitomí a důvěřiví, že visí na každém slově, které vypadne z úst někoho v bílém laboratorním plášti. Tvrdí, že jsou moderní a těší se z materiálního pokroku, a přitom se vědeckým mágům, kteří jim slibují tajemství nesmrtelnosti za pomoci lektvarů a zaklínadel úplně jako pohanští čarodějové za starých časů, klaní doopravdy jako kněžím.

Vědcům důvěřují dokonce tak slepě, že se mnozí z nich dali přesvědčit, že dokážou kontrolovat i zemské klima. Vážně, tvrdí, že v důsledku změny materiálu, z něhož se vyrábějí brčka, se změní osud přírody. Jsou to troubové. Neuvěřitelné: jsou teď absolutně nevědečtí, ale zato naprosto propadli pseudovědeckému a pověrečnému pohledu na svět.

Taková je jedna z pravd, které se tak usilovně snažíme utajit: čím větší je jejich víra v Nepřítele, tím jsou rozumnější a logičtější. Musíme je bez ustání povzbuzovat, aby s veškerou svou nadutou sebejistotou uvěřili, že klíčem k pochopení všech životních otázek je amorfní představa vědeckého mlžení. Pořád dokážou pokračovat v materialistickém uctívání tvorů a stvořených věcí a ignorovat fakt, že nejsou ani za mák šťastnější než jejich předkové, jejichž život byl naplněn více láskou k Nepříteli a méně „vědeckým pokrokem“.

V minulosti jsme si nebyli jisti, jestli je prospěšné ve všech případech podporovat materialistické postoje, vzhledem ke skutečnosti, že materialista sice nevěří v Nepřítele, ale ani v ďábly. Protože se však hranice mezi přirozeným vědeckým myšlením a mimopřirozeným náhledem podařilo tak příjemně rozostřit, dokážeme teď člověka přesvědčit, aby věřil ve zřetelně metafyzické „síly“ a „energie“. Dokonce i muži, nejen ženy, se stále častěji radí s východními guru i s lékaři, jak mají své tělo uvést do rovnováhy se „silami vesmíru“. Jak před dvěma tisíci lety napsal „vyvolený nástroj“ [1], začali teď uctívat stvoření, a proto Nepřítel dopustil, aby propadli nízkým a naprosto nepřirozeným touhám. Opravdu nádherný pohled, chlapče!

Otcův výrok o rovnoprávnosti žen v Církvi je navíc v této době úplně běžný. Lidem je tak cizí skutečnost, že byli stvořeni jako muži a ženy s různým posláním a schopnostmi, že na každý přirozený rozdíl pohlížejí jako na „nerovnost“. Je příjemné sledovat, jak dokonale jsou mimo, když tvrdí, že ženy budou v Církvi rovnoprávné, jen pokud z nich budou moci být kněží.

Práce, kterou odbor pro předefinování jazyka vynaložil na to, aby slova zbavil jakéhokoli skutečného významu, byla značně efektivní. Slovo „rovnost“ například pro většinu z nich znamená, že můžou mít, co si zamanou, i když to nemá žádný smysl. Teď si myslí, že známkou takzvané rovnosti je to, že žena může vystupovat v roli někoho, komu se říká „otče“.

Existuje ještě další tajemství, na které bychom je neradi upozornili: čím dál utečou od Nepřítele a směrem k nám, tím méně si žen skutečně váží. Církev odjakživa tvrdí, že akt plození (jakkoli nám to připadá šokující) je účastí na Božím stvoření, skrze niž nabývá žena jedinečné a nenapodobitelné úlohy. Místo ženy v Nepřítelových očích je vlastně tak vysoké, že Matka jeho Syna je ctěna nekonečně více než všechny ostatní lidské bytosti. Ať uděláš cokoli, nedovol, aby kterýkoli člen rodiny tuto skutečnost pochopil, a úctu k té Ženě musíš od jejich vědomí udržet co nejdál. Ona je… no prostě se postarej, aby jim nepřišla na mysl.

Na každý pád muži dnes přesvědčují sami sebe, že ženám „prokazují úctu“ tím, že navrhují, aby dělaly věci, k nimž byli stvořeni muži, a tak opouštěly to, co je vlastní jejich ženské přirozenosti. Předstíraná úcta k ženám není nic než ubohá projekce jejich vlastní palčivé viny. Vědí, že se svými nekonečnými sbírkami nahatých obrázků a videí a hodinami, kdy se schovávají na záchodě jako krysy posedlé shnilým masem, jsou naprostý póvl. Dokonce jsou přesvědčeni, že mít méně dětí a dokonce se zbavovat vlastních potomků je jakési „ženské právo“, jako kdyby přistřižení křídel dělalo z orla dokonalejšího ptáka. V současné době je společensky přijatelné spát se ženou, zjistit, že čeká dítě, a pak ji „podpořit“ v rozhodnutí jít na potrat. Velká většina pokrokových mužů jen pokrčí svými zženštilými rameny a prohlásí, že to opravdu je „její volba“. Muži, kteří takto mluví, jsou dokonalí pokrytci. Pro moje uši je to ovšem hotová hudba (pokrytectví je pekelně dobré).

No, vypadá to, že tahle operace je na dobré cestě. Učebnicový případ. Abych nezapomněl, byl jsem informován, že máme podřízené instruovat, aby věnovali pozornost tomu viru, který teď poutá pozornost lidí. Zůstaň na příjmu.

Brzy na shledanou,
Quelle

 

Překlad Lucie Cekotová

 

[1] Tj. svatý Pavel (Sk 9,15) – pozn. překl.