Sv. Cézarius z Arles: Adventní kázání

Ačkoli je nám v každé době ku prospěchu, získáváme-li si čest a slávu dobrými skutky, pak naše činy „zazáří před lidmi“[1] zejména v den Narození Páně. Snažně vás prosím, bratři, zvažte, když nějaký mocný či vznešený člověk touží oslavit své narozeniny, či narozeniny syna svého, zdaž předem svědomitě po mnoho dní nevyhlíží nepořádek a špínu ve svém příbytku a nenařídí, aby vše bylo uklizeno a špinavé umyto? Zbytečné a nevhodné věci nechá vyhodit a užitečné a potřebné nanosit. Také dům, je-li zanedbaný, bývá nabílen, podlahy košťaty zameteny a místnosti zkrášleny rozličnými květy. A všemu, co slouží k potěšení mysli a pohodlí těla, je věnována veškerá péče. A to se děje, milovaní bratři, jen k radostné oslavě narozenin nějakého pomíjejícího smrtelníka. Pokud tedy činíte takovéto přípravy kvůli vlastním narozeninám či narozeninám dítěte, ó, jak velkolepé by měly být teprve přípravy na oslavu narozenin našeho Pána! Pokud toto strojíte pro smrtelníka, co uchystáte tomu, jenž je Věčný? Usilujte, nakolik síly stačí, aby Bůh nenašel ve vaší duši ničeho, co byste vy sami nechtěli nalézt ve svém příbytku.

Kdyby vás nějaký pozemský král nebo pán domu pozval na oslavu svých narozenin, pečlivě byste vybírali šaty, jakými mu prokázat úctu. Zajisté nové, čisté a krásné, nikoli staré, ošuntělé a ošklivé, jimiž byste mohli urazit oči hostitele!

S podobnou dychtivostí napněte své síly, abyste s Kristovou pomocí s čistým svědomím přišli na slavný svátek věčného Krále, tedy narozeniny našeho Pána a Spasitele. Oblečte celou svou duši do roucha svatosti, zdobeného drahokamy prostoty a květy mírnosti, svěžího čistotou, zářícího láskou a vyběleného almužnou. Neboť až Kristus Pán uvidí, že ses takto připravil na oslavu jeho narozenin, ráčí sám osobně přijít k tobě, a to nejen, aby tvou duši navštívil, ale spočinul v ní a přebýval navěky. Jak je psáno: „Budu přebývati a choditi mezi nimi“[2], a dále: „Hle, stojím u dveří a tluku. Uslyší-li někdo můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a budu s ním hodovati a on se mnou.“[3] Ó, šťastná to duše, která s Boží pomocí usiluje uspořádat svůj život tak, aby se stala hodnou přijmout Krista jako hosta a byla mu příbytkem! A naopak, jak ubohé je svědomí, hodné moře slz, které sebe znetvořilo tolika špatnými skutky, že od něj Kristus přebývá daleko a vlády se ujal ďábel! Taková duše, nezachrání-li ji brzy pokání, přichází o světlo a vydává se do zajetí temnoty, je zbavena sladkosti a naplněna hořkostí, Životem odmítnuta stává se kořistí smrti. Nechť však takový člověk nepřestává doufat v laskavost Páně a nenechá se přemoci zármutkem, jenž „působí smrt“[4], nýbrž ať raději rychle činí pokání a užívá uzdravujících léků, dokud jsou rány hříchů ještě čerstvé a horké. Vždyť naším Lékařem je všemohoucí Bůh, jenž touží zahojit naše rány, a to tak, že díky jeho léčbě nezůstane po jizvě jakákoli známka. Vyvarujme se tedy mnoho dní před jeho narozením sebemenší poskvrny.

Jako vždy, ať už se připravujete na oslavu Narození Páně či jakoukoli jinou církevní slavnost, se především chraňte opilství, přemáhejte hněv, jako kdyby to byla nějaká zuřivá šelma, vyžeňte ze svých srdcí veškerou nenávist, jako kdyby to byl nějaký smrtelný jed, a ať mezi vámi vládne taková láska, jež sahá nejen k vašim přátelům, ale rovněž k vašim nepřátelům, abyste mohli s klidným svědomím v modlitbě Páně říct: „Odpust nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům.“ Nepoznám totiž, nakolik čistý přistupuje člověk k oltáři Páně, zda k někomu nechová zášť, zvláště když sv. Jan Evangelista hroznými slovy varuje: „Každý, kdo nenávidí bratra svého, jest vražedník.“[5] Nechávám vašemu soudu, jestli vražedník, předtím, než vykoná pokání, by se měl odvážit přijmout eucharistii. Svatý Jan také hlasitě volá: „Kdo nenávidí bratra svého, jest ve tmě a chodí ve tmě a neví, kam jde, neboť tma oslepila oči jeho,“[6] a dále: „Řekne-li někdo: ,Miluji Boha‘, ale nenávidí-li bratra svého, jest lhář; neboť kdo nemiluje bratra svého, kterého vidí, kterak může milovati Boha, jehož nevidí?“[7] Kdokoli tedy ve svém srdci chová nenávist nebo hněv a hromy jako tyto jej nevyděsí ani neprobudí, ten nemůže být počítán mezi spící, ale mezi mrtvé.

Proto o těchto věcech, milovaní bratři, rozvažujte každým dnem, a ať ti, kdož vedou dobrý boj, pokračují v dobrých skutcích; neboť spasen nebude ten, který začal, nýbrž ten, který vytrval, a to až do konce. Ti, kdož vědí, že jsou pomalí v dávání almužny, avšak rychlí v hněvu a náchylní k nemírnosti, ať se bez meškání s pomocí Páně vysvobodí z moci zlého, aby dostali milost plnit, co je dobré, a když přijde den soudu, nebyli započítáni mezi nesvaté, nýbrž si spolu se spravedlivými a milosrdnými zasloužili věčnou odměnu, skrze Krista, Pána našeho, který s Otcem a Duchem Svatým žije a kraluje na věky věků. Amen.

Sv. Cézarius z Arles

Přeložil Edmund Kříž.
Zkráceno.
Vyšlo v Te Deum 5/2011.

 

[1] Mt 5, 16

[2] 2 Kor 6, 16

[3] Zj 3, 20

[4] 2 Kor 7, 10

[5] 1 Jan 3, 15

[6] 1 Jan 2, 11

[7] 1 Jan 4, 20