Malý: Pravé a falešné mučednictví

K pastoračnímu působení katolická církve vždycky patřila sui generis i nestandardnost a nevyzpytatelnost – a to v dobrém slova smyslu. K tomu se řadí mj. i svátek mučednice čistoty sv. Marie Goretti 6. července, stanovený právě na den, kdy český (a nejen český) protestantský, liberální a socialistický svět vzpomíná Jana Husa. Církev tady klade vedle falešného mučednictví opravdové křesťanské svědectví (martyrium, mučednictví). Mají Jan Hus a Marie Goretti něco společného?

Pouze jedno: nepřirozenou smrt rukama jiných osob. Jinak zhola nic. Jan Hus byl Církví odsouzen jako kacíř a protože odmítl své bludy odvolat, skončil dle tehdejších zákonů na hranici před zraky davu, v němž se vyskytovali jeho odpůrci i příznivci. Skonal smrtí, kterou sám v době, kdy byl na vrcholu své moci a slávy, požadoval pro jiné (diskuze na Žebráku r. 1408) a jíž se sám provinil v několika případech, kdy jím poštvaný dav topil nebo upaloval jeho odpůrce.

Násilná smrt 12leté Marie Goretti naopak postrádala jakoukoliv vnější okázalost. Její vrah Alessandro Serenelli tak učinil v malém domku bez přítomnosti kohokoliv jiného. Stačila pouhá jediná věta: „Sandro, ne, to je přece hřích!“, aby byla ubodána nožem. Její mučednictví proběhlo nenápadně, vrah ji zabil beze svědků.

Církev uctívá mnoho mučedníků. Značná část jich umírala pro Krista na očích davu: prvotní křesťané roztrhaní šelmami v arénách, katolíci topení v Loiře ve Vendée za Francouzské revoluce, mexičtí cristeros ve 20. letech minulého století umírající s výkřikem „Viva el Cristo Rey!“ pod výstřely pušek popravčích čet atd. Jenže úplně stejnou hodnotu má i mučednictví skryté, mučednictví pro svatou čistotu, mučednictví takříkajíc „nepatrné“, neokázalé a záměrně podceňované, jaké bylo údělem sv. Marie Goretti.

Německý spisovatel Heinrich Boell v knize Klaunovy názory klade svému hlavnímu hrdinovi do úst větu: „Katolíci nemají smysl pro detail…“ Hluboký omyl! Katolická církev naopak považuje detail za stejně hodnotný jako zdánlivě velkou a okázalou skutečnost. Marie Goretti bránící své panenství před chtíčem ovládaným mladíkem má před Bohem úplně stejné mučednické zásluhy jako sv. Ignác z Antiochie umírající v amfiteátru před zraky nenávistného davu zuby lvů.

Tady si zaslouží menší korekci známý výrok bl. Matky Terezy: „My nemůžeme dělat před Bohem velké věci, jen malé věci s velkou láskou.“ Před Bohem neexistují „velké“ a „malé“ věci, „velká“ a „malá“ dobra. Nenápadný a skrytý skutek lásky má před ním často větší hodnotu než ten veřejně známý a publikovaný, jak ostatně Pán sám říká: „… kdykoliv ty dáváš almužnu, ať neví tvá levice, co činí tvá pravice, aby tvá almužna byla v skrytě, a tvůj Otec, jenž skrytě vidí, ti odplatí…“ [Mt 6, 3-4].

Italský spisovatel Giovanni Papini v knize Gog popisuje životní příběh (fiktivní) miliardářského zbohatlíka, který marně hledá smysl života v různých extravagancích novodobého světa a v kontaktech s vlivnými osobnostmi politického i vědeckého života. Nic mu to nepřináší, všude „samá voda“. Z nudy a zoufalství se nakonec rozhodne žít život vandráka v italských Apeninách. Při svých toulkách narazí na děvčátko, malou pasačku krav. Je právě poledne, ona vytáhne k obědu svůj krajíc chleba a pochopí, že ten tulák opodál má také hlad, láme jej na půlku a podává mu. Papini tady nechává ukončit životní anabázi svého hrdiny konstatováním: „Ještě nikdy mně nic tak nevonělo a nechutnalo. To že by byl pravý pokrm člověka? a to že by byl pravý život?“ Zcela obyčejný a naprosto nenápadný skutek lásky malé pasačky krav se stal pro tohoto muže opravdovým spásným šokem, přinášejícím změnu jeho životních hodnot. Na první pohled malý čin, ve skutečnosti ale obrovského dosahu.

Tak je to i s mučednictvím. Navenek nepatrné mučednictví Marie Goretti, kterým současní vyznavači genderismu pohrdají a tvrdí, jak dokazuje mnoho novinových článků a televizních reportáží na toto téma, že ono děvče mělo na prvním místě chránit svůj život a ne své panenství, přineslo obrovskou a nedozírnou hodnotu v tom, že její vrah se nakonec obrátil a dožil kajícně v kapucínském klášteře. Obrana panenství sv. Marie nesla s sebou i dva skutky duchovního milosrdenství, když ona Serenellimu řekla, že „to je hřích“, a odpustila mu.

„Výhoda“ tohoto skrytého mučednictví pro svatou čistotu proti spektakulární smrti opřed očima davu je v tom, že ďábel má mnohem menší příležitost rozehrát v lidské duši temně znějící harfu pýchy, principiálního hříchu proti Bohu, který dokáže znehodnotit každý dobrý skutek. Hus umíral na hranici před zástupy lidí oslavovaný svými přívrženci jako hrdina pro své bludy, jež ve své pýše odmítl odvolat, Marie Goretti tiše dokonávala po posledním bodnutí nožem bez přítomnosti jediného svědka, a když ji domácí našli a odvezli do nemocnice, bylo už pozdě.

Dnešní sekularizovaná společnost celkem akceptuje násilnou smrt, jaká např. postihla nedávno britskou poslankyni Jo Coxovou pro určitý politický názor, který momentálně hýbe společností, jako mučednickou, ale skryté mučednictví pro mravní čistotu? Hloupost, nesmysl a „klerikální“ zaostalost, každý má přece právo užít si sexuální svobodu, i 12leté děti, čím dříve začnou, tím lépe. Tak se to učí v hodinách sexuální výchovy na většině dnešních evropských škol. Proto sv. Marie Goretti je odmítána, neboť se jedná o mučednici těch hodnot, proti nimž dnešní genderistická ideologie a kultura tolik bojuje a které usiluje totálně zničit. Katolíci věrní Tradici budou proto její svátek připomínat jako aktuální především v současné době, půjde o „vykopání válečné sekery“ proti satanskému genderismu. A také jako protipól svátku Jana Husa – čím více oni budou hovořit o něm, tím více my budeme mluvit o sv. Marii Goretti jako o pravé mučednici pro autenticky křesťanské mravní hodnoty.

Radomír Malý