Světící biskup z kazašské Astany Athanasius Schneider zveřejnil na Rorate Caeli svůj rozbor závěrečné zprávy synody o rodině nazvaný „Zadní vrátka k novomojžíšské praxi v Závěrečné zprávě synody“.
Věnuje se především kontroverzním bodům 84 až 86 a poukazuje na „zadní vrátka“, která otevírají“, a jejich „časované bomby“. Ty ve svých důsledcích vedou k „praktickému popření nerozlučitelnosti manželství“ a „omezení platnosti šestého přikázání“.
Pastýři podle něj mají nazývat věci pravými jmény: „‚rozvod rozvodem‘, ‚cizoložství cizoložstvím‘ a ‚kdo se vědomě a svobodně dopouští těžkých hříchů proti Božím přikázáním – v tomto případě šestému – a zemře bez pokání, bude navěky zavržen a navždy vyloučen z Božího království‘.“
K textu zprávy Mons. Schneider mj. uvádí:
„Závěrečná zpráva synody se bohužel vyhýbá tomu, aby rozvedené a znovusezdané na jejich daný hřích upozornila. Naopak, synodní otcové, kteří formulace v bodech 84–86 pod pláštíkem milosrdenství a falešných pastoračních ohledů podpořili, se snaží duchovně nebezpečný stav rozvedených a znovusezdaných skrýt…
Text Závěrečné zprávy synody nejen opomíjí jednoznačné poučení rozvedených a civilně znovusezdaných osob o cizoložné, a tedy těžce hříšné povaze jejich způsobu života, ale zmíněný způsob života nepřímo ospravedlňuje tím, že tuto otázku v podstatě odkazuje do oblasti osobního svědomí a že na případ soužití rozvedených a znovusezdaných nesprávně uplatňuje morální zásadu přičitatelnosti…
… lidé, kteří veřejně porušují šesté přikázání, např. znovusezdaní rozvedení, nemohou být připuštěni ke službě lektorů, kmotrů nebo katechetů… Obhajoba, aby rozvedení a znovusezdaní mohli zastávat úlohu kmotra a katechety, nemá v konečném výsledku na zřeteli skutečné duchovní dobro dětí, ale mění se v nástroj prosazování určité ideologického programu. Je to nečestné a je to výsměch funkci kmotrů nebo katechetů… Takový návrh představuje nepřímou podporu kultury rozvodu a praktické popření objektivně hříšného způsobu života…
Závěrečná zpráva, jak se zdá, zavádí do katolické církve naukovou i disciplinární kakofonii, která odporuje samotné podstatě toho, co znamená být katolíkem… vyvolala stav nejasnosti, zmatku, subjektivismu… a nekatolického naukového a disciplinárního partikularismu ve věci, která je podstatně spojena s pokladem víry předaným apoštoly.“
Mons. Schneider se také bez okolků vyjadřuje o autorech závěrečné synodální zprávy:
„… autoři se obratně a vychytrale vyhnuli jakékoli přímé změně nauky Církve“ a „své praktické popření nerozlučitelnosti manželství… maskovali zástěrkou milosrdenství“. Text „působí dojmem vysoce obratné, propracované dvojznačnosti“.
Nazývá je „skutečnými novými učedníky Mojžíšovými“ a „novými farizeji“:
„Aby život v cizoložství smířili s přijímáním svatého přijímání, zručně vynalezli novou literu, nový zákon ‚rozlišování a začleňování‘, a proti průzračně jasnému Božímu přikázání zavádějí nová podání lidská.“
Mons. Schneider je rovněž obviňuje z „úmyslného cenzurování nauky Familiaris consortio“ a poznamenává, že se text dokonce vyhýbá slovům „svaté přijímání“ či „svátosti“.
„Místo toho používá taktiku mlžení a nejednoznačné výrazy, jako jsou ‚plnější účast na životě Církve‘ a ‚rozlišování a začleňování‘… vede ke znesvěcení obou velkých svátostí manželství a eucharistie…“
Srovnává „úmyslné vyhýbání se… neměnné zásadě neporušené katolické tradice“ o nepřipuštění rozvedených a znovusezdaných k přijímání s „vyhýbání se výrazu ‚homoousios‘ ze strany odpůrců nauky na Nicejském koncilu ve čtvrtém“.
Biskup Schneider doprovází svůj rozbor citáty církevních Otců.
V souvislosti se svátostmi pro ty, kteří žijí v nemravném svazku, uvádí sv. Augustina:
„Kdo propustí svou cizoložnou manželku a ožení se s jinou ženou, dokud je první manželka naživu, zůstává trvale ve stavu cizoložství. Takový muž nečiní účinné pokání, pokud se odmítá s novou ženou rozejít. Je-li katechumenem, nemůže být připuštěn ke křtu, protože jeho vůle nadále tkví ve zlu. Je-li to [pokřtěný] kajícník, nemůže se mu dostat [církevního] smíření, dokud nezanechá svého hříšného jednání“ (De adulterinis coniugiis, 2, 16).
Proti nejednoznačnosti závěrečné zprávy zmiňuje sv. Ireneje:
„Kdo ve svém srdci drží pravdu neporušenou, kterou přijal skrze křest, uzná jména, průpovědi a podobenství Písma, neuzná však rouhavý způsob, k němuž jsou užity; neboť byť by i uznal drahokamy, lišku předci místo obrazu králova[1] nepřijme“ (Adversus haereses, I, 9, 4).
A k popsání současného zmatení a pohoršení cituje list sv. Basila papeži Damasovi a západním biskupům:
„V zákonech Církve zavládlo zmatení. Ctižádost žene muže neznající bázně Boží na vysoká místa a vznešený úřad je dnes veřejně znám jakožto cena za bezbožnost. Výsledkem je, že čím hůře se člověk rouhá, tím více jej lidé pokládají za vhodného k biskupskému úřadu. Důstojnost duchovenstva se stala minulostí. Patřičné znalosti kánonů nenalézáme. Zavládla naprostá otupělost vůči hříchu; vždyť byl-li člověk do úřadu uveden přízní lidí, je povinen přízeň splácet neustálým prokazováním shovívavosti vůči hříšníkům. Spravedlivý úsudek je věcí minulosti; každý chodí podle tužby svého srdce. Držitelé autority se bojí mluvit, neboť ti, kdo dosáhli moci díky lidským zájmům, jsou nevolníky těch, jimž vděčí za své povýšení…“ (List 92, 2).
Biskup Athanasius Schneider končí svůj rozbor slovy:
„… každý v Církvi – od prostého věřícího až po nositele učitelského úřadu – měl říci:
‚Non possumus!‘ Nepřijmu mlhavou řeč ani dovedně maskovaná zadní vrátka k znesvěcení svátosti manželství a eucharistie. Podobně nepřijmu výsměch šestému Božímu přikázání. Raději ať jsem posmíván a pronásledován, než bych přijal nejednoznačné texty a nepoctivé způsoby. Dávám přednost průzračně jasnému ‚obrazu Krista, Pravdy, před obrazem lišky zdobeným drahokamy‘ (sv. Irenej), neboť ‚vím, komu jsem uvěřil‘, ‚scio, cui credidi!‘ [2 Tim 1, 12].“
Text Mons. Schneidera byl převzat z rorate-caeli.blogspot.com.
Přeložila Lucie Cekotová.
Zpráva zpracována podle sspx.org
Celý rozbor vyjde v Te Deum 5/2015.
[1] K podobenství o lišce a královi: „Přesazují a přeměňují, a jiné z jiného vyvádějíce klamou mnohé, přizpůsobené výroky Páně u lživém spojení vystavujíce . Jako kdyby někdo základní podobu lidskou krásného obrazu králova od moudrého umělce z kamínků složeného zrušil, kamínky ty přeložil a vytvořil a zhotovil podobu psa nebo lišky, a tu ještě špatně sestavil, potom pak dokazoval a pravil, že ten jest krásný onen obraz králův, jejž byl moudrý znalec sestavil, ukazuje ku kamínkům, které první umělec krásně byl spojil v podobu královu, ale druhý šeredně v podobu psí anebo liščí přesadil, a tak by okazováním těchto kamínků sprosté duše, neznající tvářnost královu, klamal a přemlouval, že tato zpotvořená tvář liščí jest onen krásný obraz králův: podobně oni babské bajky připlátajíce a pak výroky a průpovědi a podobenství tu a tam utrhujíce, slova Boží svým bajkám přizpůsobiti usilují“ (sv. Irenej, Patero knih proti kacířstvím, I. 8, 1). – Pozn. red.
Ještě ,aby Mons. Schneider prohlédl celý podvod aggiornamenta .
Díky Pánu Bohu za osobnosti typu mons. Schneidera. Jsem přesvědčen, že právě takoví, byť jsou v citelné menšině, nakonec zachrání Církev. Podobně se stalo ve 4. století, kdy jen pár biskupů (sv. Athanasius, sv. Hilarius, sv. Basil atd.) hájilo autentickou katolickou nauku proti arianismu.
Pane doktore, myslíte biskupa, který tvrdí třeba toto: „Je to Druhý vatikánský koncil, který nám dal širší pochopení Tajemství Církve dle učení církevních Otců.“ Msgr. Schneider, L´Homme Nouveau, č. 1500 ?
V případě biskupa Schneidera se jedná o klasického koncilového konservativce, který by alkoholikovi naordinoval ještě více chlastu…
Byť je snad srovnání Mons. Schneidera se sv. Atanášem a spol. poněkud unáhlené, tak dr. Malý měl asi především na mysli poslední události, nikoliv otázku II. vatikánského koncilu. Na druhou stranu není příliš fér citovat větu Mons. Schneidera z roku 2011, protože při bližším pohledu, prostém zlovůle, je u něj vidět jasný vývoj. (Mezitím např. navrhoval v souvislosti s DVK vydání nového Syllabu omylů.) Ostatně, takto bychom mohli Váš příspěvek označit za komentář „nomáka“ JAV. Chodil jste přeci aktivně na novus ordo, že? Ale bylo by to hezké a korektní? Domnívám se, že ne.
Třeba Pán Bůh opravdu použije i ty „koncilové konservativce“ jako svého nástroje k obrodě Církve, a také není vyloučen jejich naprostý příklon k tradici. Ostatně, dobrotivý Bůh použil kostnický sněm, který vycházel z mylného konciliarismu, k ukončení jednoho z největších pohoršení v dějinách Církve. Jak říká Svatý otec, Bůh je Bohem překvapení.
Martin R. Čejka
P. S.
Nebylo by možné příště najít lepší podobenství než o „chlastu“? Já ho mám plnou spíž. Přeci to nevyhodím!
v podstate suhlasim s mons. … ale nemyslim si ze by otcovia biskupi sa snazili presadit aby mohol pirjimat eucharistiu clovek v stave hriechu … nech sa uz prehresil voci hociktoremu prikazani a nie len 6. (nebol som ucasny na synode ale ak by sa taky krestan nasiel je to cista hereza a takisto schyzma a taky ma byt exkomunikovany …)
osobne si ale myslim ze otcovia biskupi pod pojmom „plnější účast na životě Církve“ aby ich ludia neosudzovali ale prijali s laskou…
mozno sa to zda byt cudne preco pirmat hiresnika s laskou … ale treba si uvedomit ze kazdy hriech je len nedostatok boha a jeho lasky … clovek ktory absolutne miluje boha nikdy nezhresi ….takisto nedostatky v manzelstve su len absenciou boha v ich zivote a tuzby naplnat bozi plan… sami sa svojim hriechom vylucili z cirkvi…. z ziveho kristovho tela… sami boha opustili … ale ak budu zit s milujucimi ludmi ktory ziju v bohu bude pre nich ovela lahsie pochopit aky obrovsky vyznam ma bozia laska a ich problemi s partnerom ake su strasne malicherne… samozrejme ze nevera je strasnou zradou … a kazdy sa s tym tazko vyrovna .. ale nezradzame aj mi krista rovnako kazdym nasim hriechom a predsa nam vzdy odpusti … preco by sme minemali odpustit cloveku ktoremu sme slubili vernost…ak si uvedomi svoje pochybenie olutuje a napravi svoj zivot.. ??? preco by sme mali my odsudit hriesnika ked jedine komu to nalezi je jezis kristus… ?? sme my vari lepsi len preto ze hresime inak… ?? a keby sme mi dostali tolko co ten cudzoloznik boli by sme lepsi ..??? ja zastavam jasny postoj: odsudit hriech ..milovat hreisnika !!! lebo cez nase odsudenie sa moze napravit … a cez nasu lasku spoznat lasku boha a uz viac nehresit… a myslim ze prave preto neboli na synode vytvarane ziadne zadne vratka… ale potreba milovat aj hriesnikov nie len priatelov ci nepriatelov… kto je bez viny nech hodi prvy kamenom… (dufam ze matka bozia to necita… )
a este jedna vec ..ja verim ze nasu cirkev vedie duch svaty …cize samotny boh a pekelne brany ju nepremozu .. aj ked je vela povolanych a malo vyvolenych …
Omlouvám se, Martine, ale lepší příměr, než s pitím, mne opravdu nenapadl. Domnívám se ale, že je jasný.
Dr. Malý myslel to, co napsal. Že se v některých věcech poněkud ztrácí, jak dokazují jeho mnohé texty z nedávné doby na netu, je faktotum.
Bohužel, mýlíš se, biskup Schneider svůj postoj ke koncilu nikdy nezměnil: Během sympozia konaného v lednu 2014 v Paříži biskup Schneider vyzýval k reformě, jak byla vytčena Benediktem XVI. Vyjádřil svůj postoj ke koncilu: „Je to Druhý vatikánský koncil, který nám dal širší pochopení Tajemství Církve dle učení církevních Otců […]. Tak se celá Církev ukazuje jako lid sjednocený působením jednoty Otce i Syna i Ducha svatého´ (Lumen gentium 4).“
Ad Syllabus – myslel jsi toto jeho vyjádření? „Existuje potřeba nového Syllabu, tentokrát nasměrovaného nikoliv tolik proti omylům přicházejícím z vnějšku Církve, ale proti omylům rozšířeným vně Církve na straně těch, kteří zastávají tezi diskontinuity a roztržky s její věroučnou, liturgickou a pastorační aplikací. Takový Syllabus by sestával ze dvou částí: části označující omyly a pozitivní části s výroky věroučného vyjasnění, úplnosti a upřesnění.“
Mrzí mne to, ale tudy cesta, podle mého názoru, skutečně nevede…
Souhlasím s tím, že „tudy cesta nevede“. Ale může to být osobní cesta pro některé k jejich „naprostému příklonu k tradici“. V osobní rovině, což asi každý při ohlédnutí zpět potvrdí, se většinou jedná o postupný vývoj. Vzpomínám si na Mons. Laza z Filipín, které se přidal k tradici. Ale sám říkal, že to chce čas, kterého jako biskup příliš neměl (setkání mládeže, ad limina, vizitace, papíry, papíry, papíry…). Je mi jasné, že DVK zatím pro Mons. Schneidera nebo J.Em. Burka představuje blok, ale i to se může poddat, pokud bude jejich cesta pokračovat. Ostatně, třeba ten druhý se nedávno statečně pustil do otázky náboženské svobody.
Martin R. Čejka
P. S.
Omlouvám se, teď jsem zjistil, že zmíněný návrh Syllabu přišel patrně ještě před článkem v L´Homme Nouveau.
Pro upřesnění:
Díval jsem se a v L´Homme Nouveau č. 1500 žádný příspěvek Mons. Schneidera není.
Nakonec jsem to našel v rozhovoru pro Présent z 9. ledna 2015.
Celý citat v souvislosti zní:
De nos jours, on pense souvent que l’Eglise, c’est le clergé, et plus concrètement l’épiscopat, et encore plus concrètement le pape. Certainement, jamais le pape ne pourra dire : « L’Eglise, c’est moi. » Une telle attitude révélerait une vision très unilatérale du mystère et de la réalité de l’Eglise. C’est le concile Vatican II qui a élargi la compréhension du mystère de l’Eglise selon l’enseignement des Pères de l’Eglise (en particulier saint Cyprien, saint Augustin, saint Jean Damascène) en précisant : « L’Eglise universelle apparaît comme un peuple qui tire son unité de l’unité du Père et du Fils et de l’Esprit Saint » (Lumen gentium, 4). Le baptême, la véritable foi et la communion visible avec le successeur de l’apôtre Pierre sont des éléments indispensables pour être un vrai membre de l’Eglise.
Martin R. Čejka
Ad JAV: Vždycky mne rmoutí, když se uvnitř Církve najdou hodnostáři, kteří hájí autentické katolické hodnoty, byť jsou v menšině, že se vždycky ozve nějaký rádoby tradicionalista, který toto zpochybní. Myslím si, že je nutno mít jasno ohledně hierarchie hodnot. Byť by se mons. Schneider v hodnocení DVK mýlil, tak pro tuto chvíli to přece je zcela nepodstatné, teď jde přece o to, jak se staví na obranu svátostného manželství a rodiny – a v tom ho musí Tradice podpořit.
Nota bene četl jsem od mons. Schneidera, který toho publikuje a říká velmi mnoho, v minulém i v tomto roce několik kritických vyjádření na adresu DVK. Mně není třeba dělat přednášky o tom, jak negativní dopad DVK měl, vím to moc dobře, koneckonců neznám skvělejší práci na toto téma než R. De Matteiho, nicméně co brání, abychom neotloukali koncilové dokumenty o hlavu právě modernistům, kteří se na DVK neprávem odvolávají tam, kde koncil učil v souladu s katolickou naukou? Já mám zkušenost, že mnoho lidí včetně kněží mluví o tom, že prý NOM zavedl DVK, když jim ale ukážu konst. Sacr. Concilium, která píše, že je nutno dosavadní rity zachovat, pouze dává větší prostor nár. jazykům při striktním zachování latiny, tak na to koukají jak husa do flašky. Podobně konst. Dei Verbum, která trvá na historicitě Kristových zázraků, kterou modernisté – opět s odvoláním na DVK – zpochybňují.
Mons. Schneider má kladný vztah k FSSPX, nedávno byl u nich hostem a vyjádřil se o nich pochvalně, podobně i mons. Fellay na jeho adresu. My tradicionalisté se opravdu nemůžeme chovat sektářsky a jestli se vyskytnou v oficiální Církvi lidé hájící autentické katolické hodnoty, které jsou aktuálně v ohrožení, jako dnes rodina a svátostné manželství, musíme tyto lidi všemožně podpořit a ne vytahovat hnidy jejich skutečných nebo domnělých omylů z jiných oblastí, které s tím nesouvisí. Koneckonců FSSPX se ve mši sv. modlí za papeže i za místního biskupa, čímž jasně říká, že se cítí být součástí této viditelné Církve, že není a nechce být žádnou sektou.
„nicméně co brání, abychom neotloukali koncilové dokumenty o hlavu právě modernistům, kteří se na DVK neprávem odvolávají tam, kde koncil učil v souladu s katolickou naukou….?“
Brání tomu například ta skutečnost, že odkazovat se na dokumenty, které by bylo nejlepší veřejně odsoudit a spálit mi připadá trochu kontraproduktivní. Víme všichni, že tyto dokumenty jsou vypracovány tak, aby se daly vyložit prakticky jakkoli (ano, týká se to i konst. Sacr. Concilium).. Použitelnost těchto dokumentů je nulová až záporná…
K „tradici“ vede ve své podstatě celkem „jednoduchá“ cesta. 1. člověk musí věřit, že Církev založil Kristus a dal ji jisté záruky. 2. druhý krok vychází z prvního, a totiž, věřit tomu, co nám Církev svatá předkládá k věření v článcích víry…
Pakliže člověk tyto dva body splňuje, tak si myslím, že se mu vše bleskurychle vyjasní. Když totiž člověk zákonitě uzná všechny nosné církevní dokumenty před DVK, tak dojde k závěru o čem DVK byl, a nejasné pasáže z koncilních dokumentů interpretuje dle tradice a ty pasáže, které odporují či závánějí herezí (viz. např. konst. Gaudium et spes) s klidným srdcem odsoudí.
To, že se na poli morálky v některých otázkách liberálové (či dle Vás tzv. konzervativci) a katolíci věrní církevnímu učení shodnou není nic moc zvláštního. Takovou shodu bychom mohli najít i u formálních jinověrců, to s tradicí nemá tolik co dočinění..
Asi by bylo dobré ujasnit si trochu pojmy. Podle klasického pojetí je „liberální katolík“ v podstatě ten, kdo tvrdí, že náboženská svoboda bez rozdílu vychází z lidské přirozenosti.
U Mons. Schneidera nevím, neboť neznám žádné jeho výroky na toto téma, ale v případě J.Em. Burka bych nyní snad i připustil, že výše zmíněné kriterium nesplňuje: o náboženské svobodě mluví ve smyslu „pro katolickou církev“ a posledně připustil i právo státu omezit veřejnou činnost vyznavačů některých náboženství. Těžko říct, jak to s ním je. U obou je velké zatížení Janem Pavlem II., které bude asi obtížné překonat.
Jinak nemohu souhlasit s poslední větou, že jejich postoj „nemá tolik co do činění s tradicí“. Samozřejmě má, protože jde o to, jak danou věc hájí a z čeho vycházejí. Jistě, katolík i muslim se shodnou, že se žena nemůže s manželem rozvést, ale jejich pohled, byť se navenek může někomu zdát stejný, je od zásady jiný. Nepropadejme tudíž fenomenalismu.
Martin R. Čejka
19. srpna 2015. Počátkem srpna poskytl biskup Athanasius Schneider, světící biskup z Astany, rozhovor pro Adelante la Fe, který se týká také FSSPX. Rozhovor vyvolal velké diskuze a komentáře.
Rorate Caeli zveřejnilo upřesnění, která zaslal biskup Schneider novináři USA Michaelu Vorisovi. Tato upřesnění by měla zajímat všechny rozhořčené „normalizátory“ a zapřisáhlé protivníky díla Mons. Lefebvra. Za pozornost stojí především bod 9 těchto „vysvětlení“. 1. Neřekl jsem, že neexistují žádné kanonické důvody, které by bránily uznání Kněžského bratrstva Pia X., nýbrž řekl jsem opatrněji: Podle mého názoru neexistují žádné vážné důvody…
[Příspěvek byl pro svoji délku zkrácen. Celý text viz odkaz. ‒ MRČ]
Chiesa e post concilio http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=co-vlastne-rekl-mons-schneider
Ano, s příkladem katolíka a muslima ve zmiňované otázce rozvodu ženy s manželem s Vámi taktéž souhlasím. Pokud omezujete morálku jen na tuto otázku a za jinověrce považujete výhradně muslimy, je to jen čistě na Vás…
Ujasnit si pojmy je vskutku dobré. Je pravda, že podle Vámi zmiňovaného klasického pojetí mi přijde „liberální katolík“ to samé, co modernista či heretik. Proto se tohoto klasického pojetí držet nechci a rád bych nazýval věci pravými jmény. Například, když o někom říkáte, že má velké zatížení Janem Pavlem II. (který byl bezesporu liberál), pak nastává otázka, do jaké míry tohoto člověka můžeme označit razítkem „konzervativní“.
Nebuďme moc úzkoprsí a netřiďme lidi na liberály a konzervativce jen na základě toho, jaké mají názory na morálku potažmo sexuální morálku.
Abych to k něčemu přirovnal.. To, jak dnešní liberální konzervativci (promiňte mi ten pojem) brání rodinu a některé části mravouky je podobné tomu, když vojáci brání nějaký malý domek za městem, které je už skoro dobyté. Nejdříve je třeba bránit město, a pak se automaticky zachrání i ten malý domek.
Non possumus?! „S křížkem po funuse“!
Silne pochybujem, kde to znelo, keď nám menili na koncile Cirkev? Keď nám nanútili novú omšu? Keď zahltili veriacich pochybnými katechizmami?
Non possumus. Aké ironické…
Poněkud nerozumím tomu, jak se mohou „věci nazývat pravými jmény“, když pojmy používáme v jiném než jejich skutečném smyslu. Nestávají se pak z nich „nálepky“? Setkávám se např. s tím, že někteří lidé jsou schopni označit kněze, který slouží novus ordo, za modernistu, byť, pokud opravdu nazýváme věci pravými jmény, jím ještě z toho samotného titulu nemusí být.
O zatížení Janem Pavlem II. jsem psal jako o určitém psychologickém stavu, který má vliv na jejich postoje. Samozřejmě, že toto zatížení svádí člověka k liberalismu. Naprosto souhlasím. V tom smyslu jsem to také psal.
Poslední podobenství se mi moc líbí. Jen bych asi rozlišoval, čímž neříkám, že Vy tak nečiníte, mezi skutečností, kdy dotyčný opravdu brání pouze část nauky a část nepřijímá, a dojmem, kdy se to tak může vzhledem k okolnostem pouze jevit, tj. dotyčný se vyjadřuje k nějakému určitému tématu a k jiným ne, protože je dané téma zrovna aktuální.
Abych rozšířil sbírku podobenství v této diskusi: to, že zrovna na obecním úřadě řeším nějaký konkrétní problém, např. kanalizaci, a hovořím pouze o něm a nikoliv o vadném politickém uspořádání totalitního socialisticko-oligarchicko-demoliberálního systému , ze mne ještě nemusí stoupence takového systému dělat, byť se tento systém projevuje i v oné kanalizaci, respektive v řadě věcí okolo ní.
Pro dnešek končím. Jdu si dát rum, a pak si přečtu povídku od Flannery O´Connerové o tom malém chlapečkovi, co se oběsil.
Martin R. Čejka
Nemôžem si pomôcť, ale musím znovu opakovať: Biskupské synody nemajú kompetencie meniť učenie Katolíckej cirkvi. Tvrdím to nielen ja, ale aj P. Wojciech Giertych OP, teológ pápežského domu. Čiže celá táto diskusia je búrkou v pohári vody.
Link v nemčine: http://www.kath.net/news/52770
Link v slovenčine: http://www.magnificat.sk/aktualne-z-padu-ruskeho-lietadla-sa-vykluva-akcia-usa/
run je výrobek z třtiny cukrové, bez jakých koliv culerů a smradů z chemikálií a nazývá se rum, to co požíváte vy je zemákový líh a nazývá se tuzemák a tak nějak podobně je to s pojmy tradice a liberalismus, pan Malý a většina zde diskutujících nemůže být nikdy tradicionalista, jestliže vymetá novus ordo a indult
Vážený pane Dučáku, nevím o nikom – na těchto stránkách ani jinde – kdo by tvrdil, že biskupská synoda má kompetence měnit učení. Problém je někde úplně jinde, a to v tom, že jsme zcela vážně ujišťováni, že nejde o změnu učení, ale pouhého „pastoračního přístupu“, jako by pastorační přístup nevycházal z nauky nebo byl na ní nějakým způsobem nezávislý.
Pokud bude znovusezdaným rozvedeným umožněn přístup ke svátostem (a kard. Kasper a spol. se rozhodně nijak netají přesvědčením, že k tomu dojde), může to znamenat jednu z následujících věcí: 1) svátostné manželství už není nerozlučitelné, 2) cizoložství už není hřích, nebo to přinejmenším není hřích těžký, 3) aby člověk dostal rozhřešení, nemusí projevit účinnou lítost, tedy napravit stav, v němž žije, 4) aby člověk mohl přistoupit k Eucharistii, nemusí být v milosti posvěcující. Všechny body 1)-4) představují závažnou změnu nauky, ať se dozvídáme jakkoli halasně a z jakkoliv vysokých míst, že tomu tak není. To Vám také připadá jako „búrka v pohári vody“?
Ad Teofil 4:39: Milý Teofile, Vy mne udivujete! Nejenže víte, co „vymetá“ většina zde diskutujících, ale dokonce víte, co piji po večerech. Škoda, že nežije Břetislav Kafka, takového citlivce by jistě uvítal.
Většinu zde diskutujících beru tak, že to jsou moji bratři a sestry, byť třebas chodí na novus ordo nebo indult. Těm, kteří tradici neznají a vidím u nich dobrou vůli, se snažím věci trpělivě vysvětlit, třebaže mi trpělivost někdy dojde. Není mým cílem, aby došli k závěru, že pojem „tradiční katolík“ je synonymem pro slovo „pošuk“.
Osobně se považuji za katolíka, případně „tradičního katolíka“, chcete-li. Termínu „tradicionalista“ se snažím vyhýbat, ale v podstatě nic nenamítám proti jeho užívání. To, kdo však ve skutečnosti jsem, ponechávám samozřejmě Vašemu pronikavému soudu, s chvěním vyčkávaje rozsudku.
Martin R. Čejka
P. S.
Užívání slova „rum“ ve vztahu k u nás rozšířené lihovině mi nevadí. V tom jsem vskutku liberál, nikoliv eurobolševik.
Mimochodem, když už jste mi pronikl do ledví a jater, tak značka rumu, jemuž jsem se oddával, byla Aniversario (Reserva Exclusiva).
Práve preto, vážená Lucie Cekotová, že pastoračný prístup vychádza z náuky, biskupská synoda nemôže meniť ani pastoračný prístup Katolíckej cirkvi ako celku. Biskupská synoda vlastne bez súhlasu pápeža nemôže vôbec nič. Je len poradný orgán pápeža. Ak to poviem tak úplne po lopate, biskupská synoda si bez súhlasu pápeža nemôže ani škrtnúť. Aj keby sa niektorý biskup rozhodol na území svojej diecézy povoliť sväté príjímanie znovuzosobášeným rozvedeným manželom, pápež môže takého neposlušného biskupa odvolať. Nie je to tak dávno, čo bol na Slovensku odvolaný arcibiskup Bezák. Bolo z toho veľké haló, pretože tento biskup bol u ľudí populárny, ale musel sa podriadiť. Čiže zjednodušene povedané: pápež môže všetko, biskupská synoda môže akurát tak radiť, ale nemôže vôbec nič zmeniť. Ani učenie, ani pastoračnú prax Katolíckej cirkvi ako celku. Preto je to búrka v pohári vody.
[Jaroslave, já Vám ty příspěvky nezveřejňuji z toho důvodu, že jim nerozumím. Možná jsou velmi vtipné a přínosné, proto by byla třeba škoda, kdyby nezazněly. Zkuste je psát stylem pro mírně opožděného intelektuála. ‒ Martin R. Čejka]
Hodie | 12.11.2015 z 15:41 |
jak dlouho vám trvalo než jste ten můj rumový příspěvek schválil ?
jen si užívejte svobody náboženství, dle toho se bude odvíjet i váš konec a neblbněte lidem hlavy indultem, je to těžce jedovaté
1) Ad p. Dučák: K naprosto výstižným slovům pí mgr. Cekotové bych jenom dodal: Se znepokojením pozoruji, jak silně je rozšířen i mezi věřícími lidmi názor, že Bůh odpouští hřích vždycky, aniž by vyžadoval lítost a rozhodnutí v hříchu nepokračovat, tj. konkrétně v případě života ve smilstvu a cizoložství ukončit tento poměr. To by prý Bůh nebyl milosrdný. Zkuste si jen otevřít web „Umlaufoviny“, zejména ty diskuse k jednotlivým článkům – a nebudete se stačit divit! Ta samozřejmost, s jakou to tito věřící(!) tvrdí, to úplné zděšení, že existují ještě fundamentalisté a tradicionalisté, kteří vyžadují jako podmínku odpuštění lítost, pokání a rozhodnutí vzdát se života ve hříchu, jaké je to prý antihumánní a jakého to tyrana z milosrdného Boha děláme. Tito lidé byli už léta takto vychováváni, proto nyní bez protestu, ba naopak s nadšením přijmou eventualitu podávání sv. přijímání osobám žijícím trvale ve stavu těžkého hříchu, což se už stejně tichou cestou mnohde děje. To Relatio finalis, i když – jak správně tvrdíte -žádnou věroučnou hodnotu nemá, napomůže a uspíší oficiální přijetí tohoto svinstva v Církvi, proto to nelze brát na lehkou váhu.
2) Ad Teofil: Přečtěte si, co jsem napsal p. Dučákovi a co napsala pí mgr. Cekotová. Myslím, že toto je konkrétní smrtelně závažný problém, nikoli to, kdo „vymetá Novus ordo a indulty“ (nota bene indulty už neexistují, neboť podle motu proprio SP pap. Benedikta má každý kněz za stanovených podmínek právo celebrovat tradiční ritus).
Ad Teofil 20:44: Netuším, jak dlouho mi trvalo, než jsem Váš rumový příspěvek schválil. Schválil jsem ho v okamžiku, kdy jsem k němu napsal svoji odpověď. Už jsem upozorňoval, že tady nevládne demokracie, nýbrž těžký autoritativní režim.
Děkuji za Vaši starost o můj konec. Ale netuším, co máte s pořád s tím indultem. Na indultu jsem nebyl už dobrých bratru patnáct let (samozřejmě s výjimkou společenských událostí).
Martin R. Čejka
Pane Dučáku, v tom je právě zakopaný pes: „pápež môže všetko“. Myslím, že to tvrzení je samo o sobě dost diskutabilní – papež není Kristus, ale jeho náměstek – ale v podstatě o to tady právě jde, že? O znepokojení mnoha věřících, kteří mají oprávněnou a mnoha slovy i činy Svatého otce podloženou obavu, že právě toto by mohl chtít učinit. Jak Vám v této souvislosti zněji jeho slova o decentralizaci a synodalitě? Mně tedy dosti znepokojivě. To, oč tu běží, není spor o to, kdo by to mohl realizovat, ale skutečnost, že by k tomu mohlo dojít.
Ad Lucie Cekotová, tentokrát sa zhodneme, pretože ste trafili klinec po hlavičke.
Ad Dr. Radomír Malý, ďakujem za vecný a racionálny príspevok. Tiež ste dobre vystihli merítum veci. Problém nie je v Relatio finalis. Problémom je istý posun v myslení viacerých biskupov, predovšetkým nemeckých. Ak arcibiskup Reinhard Marx s úplnou samozrejmosťou naznačuje, že nemeckí katolíci na čele so svojimi biskupmi by nemuseli úplne vo všetkom poslúchať pápeža, ak niektoré kroky a postoje pápeža vyvolávajú – možno sú len zle prezentované – isté obavy, ak nemá rovnaký postoj k problematike Katolícka cirkev v Rakúsku, na Slovensku a v Čechách, nie je to dobré. Za slovenskú Katolícku cirkev, ktorá je mimoriadne konzervatívna, môžem povedať, že o nevyhnutnosti ľútosti pri spovedi sa učia už naši vnuci na hodinách náboženstva. Katechizmus uvádza: „Kto neľutuje, že spáchal smrteľné hriechy, prijíma sviatosť pokánia nehodne: ani jeden hriech nie je mu odpustený a pácha ešte ďalší hriech, svätokrádež.“ A na inom mieste: „Hriechy nie sú odpustené tým, čo nechcú prestať páchať smrteľné hriechy…“ Nechcem však situáciu idealizovať. Aj na Slovensku dochádza prežíva Katolícka cirkev vážne problémy. Nedávno len v našej diecéze odišlo z pastorácie päť kňazov, ktorí sa potom oženili, a ďalší dvaja o tom údajne uvažujú. Aj ja cítim značné znepokojenie.
[Milí přátelé, v rámci diskuse zde evoluovala odnož, která je až příliš osobní a probírá, kdo co pije, kam chodí atp. Půjde-li to tak dál, začne se zde řešit, jestli někdo nosí trenýrky či slipy, přičemž slipy budou vydávány za symbol liberalismu. Rád bych tomu předešel, a tak diskusi tímto směrem ukončuji. Nezapomínejme, že budeme souzeni za každé naše slovo. A to není legrace. Já jakožto moderátor budu částečně souzen i za slova ostatních, která povolím v komentářích. Nemíním si přihazovat pomyslná polínka do případného posmrtného ohně, natolik se ještě mám rád. Děkuji všem za pochopení a soucit s mojí nebohou duší. ‒ Martin R. Čejka]
Můj předchozí komentář byl v závěru nesrozumitelný, správně měl vypadat takto:
Dr. Malý: „Byť by se mons. Schneider v hodnocení DVK mýlil, tak pro tuto chvíli to přece je zcela nepodstatné, teď jde přece o to, jak se staví na obranu svátostného manželství a rodiny – a v tom ho musí Tradice podpořit.“
Pokud pan biskup Schneider svá pohoršující slova o DVK neodvolal, je třeba mít za to, že na nich stále trvá. Takový člověk je pro katolíka zcela nedůvěryhodný. Je tedy možno podpořit to dobré, co dělá, ale z principu nelze podpořit JEJ, a to ani v tom dobrém, co dělá.
Schneider je prostě umírněný modernista, tedy něco jako hypotetický umírněný muslim.
Stejně jako katolík, může i muslim usilovat o výhradní právo rodičů na výchovu dítěte. Katolík ovšem nemůže v tomto úsilí podpořit muslima (třeba ho volit ve volbách, nebo mu poskytovat mediální či finanční podporu), protože ačkoliv oba usilují o totéž, jednak by to bylo pohoršením, druhak lze předpokládat, že se jejich motivace (a prostředky) budou lišit a třeťak hrozí, že muslim tuto podporu zneužije i k jiným než dobrým cílům.
https://www.youtube.com/watch?v=Ukdnh7ZgzeM&list=RDP_R-222_MO8&index=2
Solipso 17.11.2015 @ 16:11: Četl jsem sice jen některé texty Mons. Schneidera, ale nikde jsem na žádný modernismus, byť umírněný, nenarazil. Lze uvést nějaké příklady, abychom netápali ve vzduchoprázdnu?
Jinak upozorňuji, že „pan biskup“ není titul ani oslovení biskupa katolické církve. Vím, že na to člověk občas v liberálních médiích narazí, ale budu rád, pokud budou zdejší diskuse takovýchto projevů modernismu ušetřeny. Děkuji.
Martin R. Čejka
MRČ: „nikde jsem na žádný modernismus, byť umírněný, nenarazil.“
Jak uvedl Jakub: „Během sympozia konaného v lednu 2014 v Paříži biskup Schneider vyzýval k reformě, jak byla vytčena Benediktem XVI. Vyjádřil svůj postoj ke koncilu: ,Je to Druhý vatikánský koncil, který nám dal širší pochopení Tajemství Církve dle učení církevních Otců […]. Tak se celá Církev ukazuje jako lid sjednocený působením jednoty Otce i Syna i Ducha svatého´ (Lumen gentium 4).'“
Další počtení z poslední doby třeba zde: https://harvestingthefruit.com/a-pendulum-people-we-are/
Odhlédna od toho, že „pan biskup“ je historické a v literatuře zachycené jako běžně používané oslovení biskupa (zvláště v lidových kruzích, k nimž se rovněž řadím; srv. „císař pán“), i pak, vzhledem k tomu, že je Schneider členem a hodnostářem náboženské společnosti, jejíž hlava zdraví své věřící slovy „Buona sera“, mám za to, že poněkud civilnější titul „pan biskup“ je zcela v mezích etikety v oné společnosti obvyklé, jak konec konců sám svým „takovýchto projevů modernismu“ dokládáte.
Ovšem uráží-li onen titul Váš zbožný zrak, pak navrhněte titul jiný, pro Vás přijatelný. Vynasnažím se jej napříště používat, bude-li nutné o této či jiné osobě shodného postavení dále psát.
Martine, ony už dokumenty DVK nejsou plny modernismu?
Msgre. Schneider je pro koncil, takže…
Ad.„pan biskup“. Souhlasim s poznamkou, ale nedavno mne upoutal text pri vyhlaseni Habemus papa, kde byl jmenovan ….DOMINUS kardinal J.M. Bergoglio…
Solipso 17.11.2015 @ 23:01: V citátu, ani v textu Louieho Verrecchia jsem opravdu žádný modernismus neobjevil. Naivní, nemístné, ba, mohu-li to tak říci, hloupé názory ano, ale modernismus nikoliv. Možná čtu špatně a chybí mi k jeho odhalení ta potřebná (zlo)vůle.
Jakožto milovníka literatury by mne zajímalo, kde jste narazil na sousloví „pan biskup“. Můžete mi podat název některých takových knih? Pokud jde o titulování a oslovování biskupů, tak v psaném projevu se asi snese pouhé „biskup“ (tedy bez „pan“, „občan“, „soudruh“ atp.), případně lze zkráceně titulovat „Mons.“. Jinak správný titul je „Jeho Excelence“ („Nejdůstojnější pán“).
Moje citlivost je možná dána tím, že jsem členem stejné „náboženské společnosti“, jejímž hodnostářem je Mons. Schneider a hlavou papež František. Připouštím, že chování vrcholných představitelů naší „náboženské společnosti“ může u některých jinověrců vzbuzovat rozpaky či dokonce pohoršení. Ostatně, mohl bych Vám vyprávět příběhy, při kterých je nějaké „Buona sera“ malé pivo, ale neučiním tak, neboť se nechci na veřejném fóru pouštět do nactiutrhání, byť je to moje oblíbená kratochvíle. My ale věříme, jak kdysi naspala jiná hlava naší „náboženské společnosti“: Porro subesse Romano Pontifici omni humanae creaturae declaramus, dicimus, definimus, et pronuntiamus omnino esse de necessitate salutis.
JAV 18.11.2015 @ 8:05: Ale ano, II. vatikánský koncil je, přesněji řečeno, plný ducha modernismu (říkejme tomu všeobecně „modernismus“, tj. „snůška všech herezí“, abychom nepitvali jednotlivé bludné vlivy, např. integrální humanismus atp.). Ale nastíněná rovnice není přeci tak jednoduchá. Záleží totiž, z jakého hlediska kdo koncil hájí:
1. hájí koncil pro jeho věroučně nejasná, ba bludná ustanovení;
2. hájí koncil v přesvědčení, že se tam výše uvedená ustanovení nenacházejí, a stavějí se proti mylné interpretaci (v některých věcech oprávněně, v jiných ne).
Obojí je pochopitelně „pro kočku“, ale zatímco v prvním případě takového člověka za modernistu či liberála označit můžeme, v ve druhém nikoliv, protože dotyčný žádný modernismus nezastává, jen mylně usuzuje o obsahu koncilních dokumentů. Takových lidí známe celou řadu, většinou rozdělují skutečnost na „koncil vs. duch koncilu“. Ukázkovým příkladem je Hildebrand a jeho „Trojský kůň ve městě Božím“. Těžko asi budeme z Hildebranda kvůli tomu dělat modernistu.
Martin R. Čejka
M.O. 18.11.2015 @ 16:19: „Dominus“ jako „pÁn“ nikoliv „pAn“. Je to podobné jako v angličtině „mAster“ (pán) a „mIster“ (pan), třebaže se v případě duchovních osob používá „Lordship“ (alespoň myslím).
Martin R. Čejka
„Jakožto milovníka literatury by mne zajímalo, kde jste narazil na sousloví „pan biskup“.“
– Namátkou [Háj, Felix. Školák Kája Mařík, díl třetí, Praha, 1943. strana 112]:
„A jéje! Je to samá rozinka a mandle, to se mají zoubky dobře. Tak ‚biskupský‘! Pro pána krále, to pan biskup místo chlebíčka? K mlíčku i ke ,kakó‘? A taky k polévce? Je to tuze dobré, ale k bramborové by přikusovat nešel.“
Výborně. Mockrát děkuji!
Martin R. Čejka
Existujú dva druhy lekárov. Ten prvý dokáže stanoviť diagnózu choroby, ale nedokáže liečiť. Ten druhý však dokáže nielen stanoviť diagnózu choroby, ale dokáže pacienta aj vyliečiť.
Keď čítam príspevky od ľudí, ako je solipso, mám pocit, že sú to lekári prvého druhu. Už 50 rokov istý druh ľudí lamentuje a bedáka nad posledným koncilom a deprimuje katolíkov svojim nevyliečiteľným defetizmom. Pýtam sa však celkom úprimne: koho vylieči takéto deštruktívne horekovanie nad rozliatym mliekom?! Ešte som sa totiž nestretol s tým, žeby ľudia ako solipso vyšli na verejnosť s nejakým konkrétnym, konštruktívnym návrhom na riešenie situácie.
Arcibiskup Lefébvre podpísal 14 zo 16 dokumentov DVK. Štatisticky vyjadrené teda arcibiskup podpísal 87,5 % dokumentov koncilu. Ktorýsi predstaviteľ FSSPX sa dokonca vyjadril, že 95 % textov dokumentov DVK je preňho prijateľných. Je v týchto dokumentoch teda dosť toho, na čom sa dá stavať! Biskup Schneider navrhuje vydať čosi ako Sylabus omylov. To je poctivá snaha liečiť pacienta. Každopádne vo mne vzbudzuje neporovnateľne viac dôvery, ako lekári, ktorí síce vedia stanoviť diagnózu choroby, ale nevedia ju liečiť, a tak len prelievajú krokodílie slzy nad pacientom, ktorý zomiera pred ich očami.
Asi jsem si spletl klub.
Koncilový konservativismus opravdu rozvracet nechci a nebudu. Pokud má KHS nějakého schopného lékaře, nebo nechť se na něj obrátí, nebo neobrátí, dle vlastního uvážení.
Bunasera e arrivederci.
Upozorňujem na kompetentné a obsiahle stanovisko naslovovzatého odborníka k téme synody a procesov vyhlásenia nulity manželstva:
http://zastolom.sk/co-prinasa-reforma-procesov-manzelskej-nulity/