Je tedy zcela nemístné používat slovní obrat „hledání jednoty“, který bohužel nacházíme v mnoha vatikánských ekumenických dokumentech, jelikož tím vzniká u katolíků i nekatolíků dojem, že jednoty Církve ještě nebylo dosaženo. Termín „hledání jednoty“ má protestantský původ a je katolickému chápání zcela cizí.

Nové modlitební úmysly

Každým rokem jsou v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů stanoveny i úmysly související s jeho hlavní myšlenkou. Tyto úmysly nemají nic společného s obrácením a návratem nekatolíků do jediné pravé Církve, ale odpovídají čistě mezikonfesijnímu přístupu.

Minulý rok, tedy v roce 2010, bylo např. tématem Týdne „Vy jste svědky těch věcí“, přičemž modlitební úmysly zněly následovně:

1. den: chválit toho, který nám dává dar života a vzkříšení;

2. den: poznávat, jakým způsobem lze příběh své víry předávat druhým lidem;

3. den: rozpoznávat Boží působení ve svém životě;

4. den: vzdávat díky za obdrženou víru;

5. den: vyznávat Kristovo vítězství nad utrpením;

6. den: usilovat o stále větší věrnost Božímu slovu;

7. den: růst ve víře, naději a lásce;

8. den: poskytovat pohostinství a učit se je přijímat [což připomíná více Gutha-Jarkovského než cosi náboženského].

Pokud si rok za rokem pročítáme program Týdne modliteb za jednotu křesťanů, pak tam nacházíme pouze nabídku takovýchto a podobných úmyslů a rozjímání. O modlitbách za „návrat ‚jiných ovcí‘ do jednoho ovčince Petrova“, nebo obrácení a návrat schizmatiků, anglikánů, luteránů a „dalších protestantů v Evropě“ do pravé Církve nemůže být vůbec řeči. Už tam nejsou modlitby, „aby se křesťané v Americe stali jedním v jednotě s Petrovým stolcem“, prosby za obrácení židů nebo celého pohanského světa ke Kristu a jeho Církvi, jak tomu bylo dříve.

Zvítězil nový ekumenický program, který neusiluje o obrácení nekatolíků, ale sbližování katolíků s nekatolíky.

Onen nový přístup odráží i téma Týdne modliteb za jednotu křesťanů 2011: „Sjednoceni v učení apoštolů, společenství, lámání chleba a modlitbě“ [Sk 2, 42]. Jednotlivé z osmi dní jsou postupně zasvěceny následujícím rozjímáním: jeruzalémská církev; mnoho údů v jednom těle; věrnost apoštolskému učení nás sjednocuje; sdílení, projev naší jednoty; lámat chléb naděje; modlitbou posíleni k činům; žít víru ve vzkříšení; a pověřeni službou smíření.

A opět: katolíci a nekatolíci nejsou mnohými údy v jednom těle, nekatolíci nejsou věrni apoštolskému učení a katolická eucharistie, v níž je přítomen Kristus s celým svým božstvím i lidstvím, je něčím naprosto jiným než protestantský chléb sloužící k připomínce večeře Páně, byť by se z citovaného dokumentu zdát, že rozdíly jsou pouze zdánlivé.

Z uvedeného je zcela jasné, že pokoncilní Týden modliteb za jednotu křesťanů je padělkem. Padělkem původního Oktávu jednoty s Petrovým stolcem i celého poslání, které Kristus svěřil své Církvi.

Pán Ježíš svým apoštolům přikázal, aby „šli a učili všechny národy“ a přivedli všechny lidi do jediné pravé Církve, kterou Kristus založil. Ekumenismus dělá pravý opak. Přední teolog otec Edward Hanahoe si už v roce 1959 stěžoval, že výsledkem dnešního ekumenismu je „upevňování stavu odloučení a udržování lidí spíše mimo Církev, než aby do ní byli přiváděni“.[8] Tím jsou duše nekatolíků ponechány ve velkém nebezpečí.