ČTVRTÉ FATIMSKÉ TAJEMSTVÍ

John Vennari

22. listopadu 2006 se na pultech italských knihkupectví objevila publikace Antonia Socciho Il Quarto Segreto di Fatima (Čtvrté fatimské tajemství). Autor v ní po rozsáhlém bádání dochází k závěru, že Vatikán formálně nezveřejnil celé třetí fatimské tajemství.

Význam této knihy může být těžko větší. Socci je jedním z nejznámějších italských autorů, televizní moderátor, který nemá žádné vazby na tzv. „tradicionalistické“ skupiny. Ve skutečnosti svou práci začal s upřímným přesvědčením, že Vatikán 26. června 2000 zveřejnil celé tajemství. Postupem času a během dalšího šetření však pomalu docházel k závěru, že nebylo odhaleno vše.

Paoliniho výzva

V úvodu knihy Socci prohlašuje, že ho překvapil článek italského novináře Vittoria Messoriho Segreto di Fatima, sigillata la cella di suor Lucia (Fatimské tajemství, cela sestry Lucie byla zapečetěna), který vyšel v době smrti sestry Lucie. Messori v něm píše o mnoha listinách a „dopisech papežům“, které sestra Lucie ve své cele zanechala. Messori dále zmiňuje zveřejnění tajemství Vatikánem 26. června 2000, „které místo toho, aby vyřešilo záhadu, otevřelo nové otázky týkající se jeho výkladu, obsahu i úplnosti zveřejněného textu.“

Také Socci si začal klást otázky. Proč by Messori, „významný a velmi důkladný novinář, [...] nejpřekládanější katolický publicista na světě“, choval takovou nedůvěru k Vatikánu? Jak může osobnost, jako je Messori, který je blízký vatikánským kruhům, zpochybňovat oficiální verzi třetího tajemství?

Bylo to zvláště udivující, neboť před pěti lety, kdy došlo ke zveřejnění tajemství, Messori nevyjádřil žádné výhrady k tomu, co bylo publikováno. Dnes, zdá se, má pochybnosti. Dnes si klade otázky.

Socci na Messoriho článek reagoval v novinách a vedl s ním na stránkách tisku polemiku, přičemž hájil postoj Vatikánu. „Pak ale,“ jak píše Socci, „jsem narazil na článek mladého katolického spisovatele, Solidea Paoliniho.“ Zmíněný článek vyšel v jednom tradičním katolickém časopise a komentoval debatu mezi Soccim a Messorim.

Socci píše: „[Paolini] uváděl řadu argumentů proti oficiální vatikánské verzi (kterou jsem tenkrát také zastával).“ Paolini tvrdil, že Vatikán stále tají podstatnou část třetího vatikánského tajemství „s ohledem na její výbušný obsah“. Paolini se otázce Fatimy důkladně věnoval a výsledky svého zkoumání shrnul v knize Fatima, Non disprezzate le profezie (Fatima, nepohrdejte proroctvími). Socci, k svému vlastnímu překvapení, shledal Paoliniho argumenty hodnými bližší pozornosti.

Socci uvádí, že bylo chybou kurie a katolických médií, že ignorovaly výzvu tradičních katolíků, kteří dokazovali, že třetí tajemství nebylo zveřejněno celé. „Například,“ píše, „v knize vydané P. Paulem Kramerem [The Devil's Final Battle (Ďáblova poslední bitva)], v níž se nacházejí práce a články různých autorů, zaznívá kritika Vatikánu za to, že nedbal přání Panny Marie Fatimské, přičemž se tvrdí, že ‚cena za nerozhodnost Vatikánu může být velmi vysoká a zaplatí ji lidstvo‘.“

Socci zkrátka zjistil, že mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno, mnoho bodů třetího tajemství halí tajemství.

Kardinál Bertone neodpovídá

Socciho pochybnosti jenom vzrostly poté, co hledal odpovědi u vatikánské hierarchie, zejména kardinála Bertoneho, který se spolu s kardinálem Ratzingerem podílel na dokumentu ze dne 26. června 2000 o třetím fatimském tajemství Il Messaggio di Fatima (Fatimské poselství). Socci píše,: „Kontaktoval jsem mnoho vlivných osobností uvnitř kurie, jako např. kardinála Bertoneho, současného vatikánského státního sekretáře, který byl v roce 2000 při zveřejnění tajemství ve středu dění. [...] Kardinál, který mi byl osobně velmi nakloněn – v minulosti mne žádal, abych v jeho bývalé diecézi, Ženevě, uspořádal přednášky –, nepovažoval za nutné odpovědět na mou žádost o rozhovor. Měl na to samozřejmě právo, vzrostlo tím však mé podezření, že existují nežádoucí otázky, a dokonce že je zde něco (velmi důležitého), co je nutno držet v tajnosti.“

Úvod knihy končí Socciho sdělením, že kolem třetího tajemství nečekal takovéto „kolosální tajemno“.

„Myslím, že je zde ještě něco“

Čtenáři si možná vzpomenou, že 13. května 2000, během vyhlášení beatifikace Františka a Jacinty ve Fatimě kardinál Angelo Sodano, tehdejší vatikánský státní sekretář, prohlásil, že tajemství hovoří o „biskupovi v bílém“, který prochází mezi mrtvými těly mučedníků a nakonec „pod střelbou padá k zemi zdánlivě mrtev“.

Kardinál Sodano dále pokračoval, že se jednalo o předpověď atentátu na Jana Pavla II.

Přestože dav slova kardinála Sodana ocenil bouřlivým potleskem, někteří začali pochybovat. Zpráva agentury Associated Press ze dne 13. května 2000 cituje portugalského prodejce aut Julia Estela: „Říkají, že se vše odehrálo v minulosti. To není proroctví. Je to zklamání. Myslím, že je zde ještě něco.“

Ano, mnoho katolíků si řeklo, „myslím, že je zde něco víc.“

Když byla vize tajemství 26. června 2000 konečně zveřejněna, ukázalo se, že kardinál Sodano neříkal pravdu. Tajemství neuvádí, že papež padne „zdánlivě mrtev“, nýbrž že je zabit.

Toho si povšiml dokonce i Washington Post, kde se v článku Third Secret Spurs More Questions: Fatima Interpretation Departs from Vision (Třetí tajemství vyvolává více otázek: Výklad Fatimy se liší od vidění) ze dne 1. července 2000 uvádí:

„13. května přední vatikánský představitel, kardinál Angelo Sodano, ohlásil brzké zveřejnění pečlivě střeženého textu. Tvrdil, že třetí fatimské tajemství nepředpovídá konec světa, jak mnozí spekulovali, nýbrž 13. květen 1981, postřelení papeže Jana Pavla II. na Svatopetrském náměstí.

Sodano řekl, že rukopis [...] hovoří o ‚biskupovi v bílém‘, který, zatímco prochází mezi těly mučedníků, ‚padne pod střelbou zdánlivě mrtev‘.

Ale text zveřejněný v pondělí (26. června) nenechává žádné pochybnosti o biskupově osudu a uvádí, že ‚je zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů‘. Spolu s papežem umírají také ostatní, biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a laici. Jan Pavel přežil střelbu jednoho útočníka, Mehmeta Aliho Agcu, a nikdo jiný z davu nebyl při tomto útoku zraněn.“

Je zřejmé, že kardinál Sodano vykreslil falešný obraz třetího tajemství, neboť jej chtěl násilně přizpůsobit chybnému výkladu.

Mnozí katolíci ihned srovnávali to, co Vatikán zveřejnil jako třetí tajemství, se slovy kardinála Ratzingera z roku 1984. Ve známém rozhovoru s Vittoriem Messorim kardinál Ratzinger uvedl, že se tajemství týká „nebezpečí ohrožujícího víru a život křesťanů, a tím i svět. A také významu posledních časů.“ Kardinál dále vysvětlil, že „věci obsažené ve třetím tajemství odpovídají tomu, co je ohlášeno v Písmu, a shodují se s mnoha dalšími mariánskými zjeveními...“

Avšak vize papeže zabitého vojáky nemusí nutně zobrazovat „nebezpečí ohrožující víru“ nebo „poslední časy“. Těžko také nalezneme „další mariánská zjevení“, která prorokují zastřelení papeže skupinou vojáků. V Písmu o tom rovněž nenajdeme ani zmínku.

Na spekulacích také přidala ta skutečnost, že uznávaní odborníci na Fatimu, jako např. otec Joaquin Alonso a bratr Michel od Svaté Trojice, došli na základě toho, co bylo o třetím tajemství řečeno dříve, k závěru, že obsahuje proroctví o velké krizi víry v katolické církvi.

Odborníci říkají...

Kardinál Silvio Oddi o třetím fatimském tajemství poznamenal:

„Nemá to nic společného s Gorbačovem. Svatá Panna nás varuje před apostazí v Církvi.“

Zesnulý otec Joacquin Alonso († 1981), který ve Fatimě působil šestnáct let jako oficiální archivář a vedl se setrou Lucií mnoho rozhovorů, potvrzuje slova kardinála Oddiho:

„Je proto nanejvýš pravděpodobné, že text konkrétně zmiňuje krizi víry uvnitř Církve i zanedbávání povinností samotných pastýřů [a] vnitřní boje v lůně Církve, jakož i závažné zanedbávání pastýřských povinností nejvyšších míst v hierarchii. [...]

V období předcházejícím slavnému vítězství Neposkvrněného Srdce Mariina dojde k hrozným událostem. To je obsahem třetí části tajemství. O jaké události se jedná? Pokud ‚v Portugalsku zůstane dogma víry navždy zachováno‘, pak z toho jasně vyplývá, že v ostatních částech Církve budou pravdy víry zatemněny či dokonce zcela zmizí. [...]

Hovoří nezveřejněný text o konkrétních okolnostech? Je dost dobře možné, že nehovoří pouze o skutečné krizi víry v Církvi, ale, stejně jako např. tajemství z La Salette, jsou zde zmíněny vnitřní boje mezi katolíky či úpadek kněží a řeholníků. Možná, že dokonce hovoří o selhání nejvyšší církevní hierarchie...“

Třetí fatimský biskup, Alberto Cosme do Amaral, prohlásil ve svém projevu ve Vídni dne 10. září 1984:

„Jeho obsah se týká pouze naší víry. Ztotožňovat [třetí] tajemství s předpověďmi katastrof nebo nukleární zkázou znamená křivit jeho význam. Ztráta víry světadílu je horší než zánik nějakého národa; a je pravdou, že se v Evropě neustále víra ztrácí.“

Existuje také známý výrok kardinála Luigiho Ciappiho, osobního teologa čtyř papežů až po Jana Pavla II.:

„Ve třetím tajemství je, mimo jiné, předpovězena velká apostaze v Církvi, počínaje nejvyššími místy.“

Katolíci proto mají mnoho důvodů se domnívat, že stále existuje část tajemství, která nebyla zveřejněna a která se týká velkého odpadu od víry v Církvi.

Pozvedl ke světlu

Jsou ještě jiné důvody, proč se domnívat, že existuje druhý text. Například svědectví biskupa Venancia z Fatimy.

Když Svaté oficium kardinála Ottavianiho požádalo v roce 1957 fatimského biskupa, aby tajemství poslal do Vatikánu, místní biskup svěřil tento úkol pomocnému biskupovi Venanciovi. V jednu chvíli, když byl biskup Venancio s tajemstvím o samotě, pozvedl obálku ke světlu. Povšiml si, že biskupova velká obálka obsahuje menší obálku sestry Lucie. Uvnitř této obálky byl obyčejný list papíru s lemem po každé straně, vzdáleným tři čtvrtě centimetru od okraje. Bratr Michel zdůrazňuje, že se biskup Venancio „snažil zjistit velikost papíru“. Proto díky biskupovi Venanciovi víme, že konečné tajemství bylo napsáno na jednom malém listu papíru a obsahovalo dvacet pět až třicet řádků.

Třetí tajemství zveřejněné 26. června 2000 bylo napsáno sestrou Lucií na čtyřech listech papíru a obsahovalo šedesát dva řádků. Zde se opět setkáváme s důkazem o dvou textech tajemství.

Tento důkaz byl minulé léto potvrzen.

„I kdybych o tom věděl více“

Antonio Socci se spojil s mladým novinářem Solideem Paolinim, který vlastně vzbudil Socciho zájem o třetí tajemství. Paolini mu velkoryse poskytl všechny informace ohledně tajemství, které získal od bývalého sekretáře papeže Jana XXIII., arcibiskupa Lorise Francesca Capovilly.

Ve svém popisu se budu přísně držet pořadí událostí, tak jak je Socci uvádí ve své knize.

Solideo Paolini navštívil arcibiskupa Capovillu 5. července 2006 v Sotto il Monta. Po úvodní konverzaci Paolini arcibiskupovi sdělil důvod své návštěvy, tedy novinářský průzkum o Fatimě. „Jelikož máte informace z první ruky,“ řekl Paolini, „rád bych vám položil několik otázek, zejména o třetím fatimském tajemství.“

Arcibiskup Capovilla nejprve odpověděl: „Ne, opravdu ne, chci se vyhnout nedorozumění, neboť to již bylo oficiálně zveřejněno. Držím se toho, co bylo řečeno. I kdybych o tom věděl více, tak se musíme držet toho, co je řečeno v oficiálních dokumentech.“

To je zajímavý přístup, který dává tušit, jak Vatikán funguje. Vatikán publikoval své „oficiální zjevení“ v dané věci a penzionovaný vatikánský prelát trvá na tom, že se musí držet oficiálních dokumentů, dokonce „i kdyby o tom věděl více“. Paolinimu bylo naznačeno, jak to v takových věcech chodí, a zároveň poodhalena opona. Narážka znamenala: „Ano, vím o tom více.“

Poté se arcibiskup usmál a prohlásil: „Prosím, napište mi své otázky a já na ně odpovím.“ Řekl, že se podívá do svých materiálů, pokud je ještě má, neboť již téměř vše daroval muzeu. S Paolinim se rozloučil se slovy: „Něco vám pošlu, možná pár vět... prostě napište a počkejte.“

Pár vět? Co to může znamenat, „pošlu vám pár vět“?, myslel si Paolini.

Tři dny později Paolini poslal arcibiskupovi Capovillovi seznam otázek. 18. července Paolini obdržel balík, který obsahoval arcibiskupovy odpovědi a několik dokumentů z jeho archivu.

Paolini píše: „Na mé otázky ohledně nezveřejněného textu třetího tajemství, který nebyl dosud odtajněn a jehož existence je vzhledem k mnoha svědectvím více než pravděpodobná, Mons. Capovilla (který, jak je známo, četl třetí tajemství) doslova napsal: ‚Já nic nevím.‘“

Paolini byl překvapen. Arcibiskup Capovilla četl tajemství, zná jeho obsah, mohl jasně potvrdit, že v roce 2000 bylo zveřejněno celé třetí tajemství a nic jiného ke zveřejnění nezbývá, a místo toho napíše: „Já nic nevím!“

Toto vyjádření, podle Paoliniho, „svědčilo o svého druhu omerta siciliani“ – jistém zákonu mlčenlivosti.

To však nebyl konec překvapení.

Balík od arcibiskupa Capovilly obsahoval některé oficiální materiály a malý podepsaný lístek, kde bylo napsáno:

14. července 2006

Drahý Solideo Paolini,

posílám Vám nějaké dokumenty ze svého archivu. Doporučuji Vám, abyste si koupil publikaci Fatimské poselství vydanou v roce 2000 Kongregací pro nauku víry.

Mnoho požehnání

Loris Capovilla

Opravdu podivná rada! Arcibiskup Capovilla musel jistě dobře vědět, že Paolini přeci dokument ze dne 26. července, jehož se vlastně také týkal jeho výzkum, už dávno má. Paolinimu bylo jasné, že je to další arcibiskupův náznak. Znamenalo to: „Opět si přečtěte dokument z 26. července, ale tentokrát ve světle dokumentů, které jsem Vám poslal!“

A Paolini skutečně mezi dokumenty nalezl „tikající bombu“.

„Při porovnáním publikace vydané Vatikánem s archivními dokumenty, které mi poslal sekretář Jana XXIII.,“ uvádí Paolini, „jsem si ihned povšiml výmluvných rozdílností ve ‚vyhrazených poznámkách‘ a otisku [oficiálního] razítka, které stvrzují, že papež Pavel VI. četl tajemství 27. června 1963, zatímco oficiální vatikánský dokument ze dne 26. června 2000 tvrdí: ‚Pavel VI. četl obsah 27. března 1965 a odeslal obálku do archivů Sant'Uffizia, neboť se rozhodl text nezveřejnit.‘

Je zde tedy nesrovnalost v datech. Oficiální vatikánský dokument od arcibiskupa Capovilly uvádí, že Pavel VI. četl tajemství 27. června 1963, a oficiální vatikánský dokument z 26. června 2000 říká, že stejný papež četl tajemství 27. března 1965.

Paolini ihned telefonoval arcibiskupu Capovillovi, aby našel vysvětlení v rozdílnosti dat. Arcibiskup byl ve své odpovědi poněkud vyhýbavý a prohlásil, že „nehovoříme o Písmu“. Paolini odpověděl: „Ano, Vaše Excelence, ale já hovořím o oficiálním vatikánském dokumentu, který je jasný a vychází z archivních dokumentů!“ Mons. Capovilla odvětil: „No, možná že Bertonův balíček [dokument ze dne 26. června 2000] není stejný jako balíček Capovilly...“

V tu chvíli to Paolinimu došlo a položil otázku za deset milionů: „Takže obě data jsou správná, protože existují dva texty třetího tajemství?“

Po chvilce mlčení arcibiskup Capovilla odpověděl: „Přesně tak!“

Je to poprvé, co oficiální vatikánský činitel, byť již penzionovaný, potvrdil, že existuje, Socciho slovy, „čtvrté tajemství, či lépe druhá část třetího tajemství (zřejmě pokračování slov Panny Marie přerušených ve druhém tajemství ‚etc.‘), která doposud nebyla zveřejněna a jejíž osud se za zdmi Vatikánu ubíral jinou cestou.“

Katolíkům, kteří posledních šest let čelili posměchu a pohrdaní za přesvědčení, že Vatikán nezveřejnil celé tajemství, kteří tvrdili, že existují dva texty, se nyní v Socciho knize Čtvrté fatimské tajemství dostalo obhajoby.

Další rozpor: „Portugalský dialekt“

Ve stejné kapitole Socci uvádí i další důkazy, že existují dva texty tajemství. Jedním z nejokatějších zmiňovaných nesouladů je „portugalský dialekt“, který tajemství obsahuje.

Socci cituje slova kardinála Ottavianiho, který prohlásil, že když Jan XXIII. otevřel obálku [obsahující tajemství] a přečetl si její obsah, ihned vše pochopil, přestože to bylo napsáno portugalsky. Avšak bratr Michel do Svaté Trojice, autor knihy Toute la vérité sur Fatima (Celá pravda o Fatimě), uvádí, že si papež povolal jistého Mons. Tavarese, aby mu pomohl s překladem některých portugalských výrazů. Také arcibiskup Capovilla potvrdil, že, jelikož text obsahoval výrazy v portugalském dialektu, „byl přivolán kněz jménem Mons. Tavares“.

Socci je toho názoru, že zmíněný rozdíl v popisu událostí lze vysvětlit pouze existencí dvou textů tajemství: jeden, jemuž Jan XXIII. porozuměl sám, a druhý, který si vyžádal pomoc Mons. Tavarese.

Socci tuto svou teorii konzultoval s Mariagrazií Russoovou, odbornicí na portugalský jazyk, která provedla podrobnou analýzu textu tajemství zveřejněného v roce 2000 Vatikánem. Russoová nejenže došla k závěru, že v oficiálním překladu čtyřstránkového portugalského textu sestry Lucie je řada nepřesností (což je u tak důležitého dokumentu tristní), ale nenašla v něm žádné místní ani dialektové výrazy, které by vyžadovaly zvláštní pomoc rodilého Portugalce.

Jak se to mohlo stát?

Socci se snaží nalézt hypotetické vysvětlení událostí, jež se odehrály v roce 2000. Je přesvědčen, že když se Jan Pavel II. rozhodl zveřejnit tajemství, rozpoutala se ve Vatikánu bitva mezi jednotlivými skupinami. Předpokládá, že Jan Pavel II. a kardinál Ratzinger chtěli zveřejnit tajemství celé, ale kardinál Sodano, tehdejší vatikánský státní sekretář, byl proti. A (o)pozice státního sekretáře ve Vatikánu je velmi významná. Došlo tedy ke kompromisu.

Vize „biskupa v bílém“, která je sestrou Lucií popsána na čtyřech stránkách, bude nejprve zveřejněna kardinálem Sodanem, spolu s jeho absurdním výkladem, že tajemství není ničím jiným, než předpovědí pokusu o zavraždění Jana Pavla II. v roce 1981.

Ve stejný den 13. května 2000, během beatifikačního obřadu Jacinty a Františka, Jan Pavel II. nepřímo ve svém kázání „odhalí“ druhou část, tu „hroznější“. Právě zde Jan Pavel II. hovořil o slovech apokalypsy: „I ukázalo se jiné znamení v nebi; hle, drak veliký, rudý“ [12, 3]. Tato slova z prvního mešního čtení nás vybízejí k zamyšlení nad velkým zápasem dobra a zla a ukazují, jak člověk, odsune-li Boha stranou, nikdy nedosáhne štěstí, ale skončí sebezničením... Fatimské poselství je voláním k obrácení, vyzývajícím lidstvo, aby se varovalo „draka“, jehož „ocas stáhl (za sebou) třetinu hvězd nebeských a shodil je na zemi“ [12, 4].

Církevní otcové tyto hvězdy vždy vykládali jako kněžstvo a hvězdy stažené ocasem draka označují velký počet kléru, který bude pod vlivem ďábla. To byl způsob, jakým měl papež Jan Pavel II. naznačit, že třetí tajemství předpovídá také velký odpad od víry.

Závěr

Socciho dvě stě padesáti pěti stránková kniha obsahuje celou řadu dalších informací, které zde vzhledem k jejich rozsahu nelze zmínit. Hovoří o přezírání sestry Lucie papeži Janem XXIII. a Pavlem VI.; skutečnosti, že neodtajněná část tajemství předpovídá hlubokou krizi víry a možná obsahuje i varování ohledně II. vatikánského koncilu...

Jelikož uvedená publikace vyšla v předním italském nakladatelství, lze předpokládat, že se jí dostane širokého ohlasu a vzbudí vážnější diskusi. Recenze na knihu vyšly v hlavních italských denících, včetně Corriere della Sera, La Stampa, Libero a Il Giornale.

Nezbývá než doufat, že kniha bude co nejdříve přeložena také do dalších jazyků.

Převzato z Catholic Family News, leden 2007 (zkráceno).

Přeložil Isnard Kievit.

© Te Deum 2007